8. 12. 2012

Recenze - Hypnotizér


Název: Hypnotizér
Autor: Lars Kepler
Série: Joona Linna (#1)
Nakladatelství: Host (2011)

Pod pseudonymem Lars Kepler se schová manželská dvojice Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril. Známí švédští autoři. Jejich láska ke knihám a thrillerům je dovedla k tomu, aby společně napsali knihu, která nebudu posuzována podle jejich jmen, ale bude mít úplně čistý štít s jejich společným pseudonymem. 

Je Lars Kepler novým Stiegem Larssonem? Těžká otázka, na kterou by mnoho z nás odpovědělo úplně jinak. Ale jednoduše a podle mě – NE. Dvojice Lars Kepler se v žádném případě se svým Hypnotizérem nemohou Miléniu vyrovnat.

Detektiv Joona Linna je kriminální vyšetřoval, který prostě má vždycky ve všem pravdu a se všemi případy, které kdy dostal, si vždycky poradil. Teď má nový případ. Uprostřed noci probudí lékaře-hypnotizéra Erika Marii Barka a požádá ho o pomoc s hypnózou. Erik sobě i své manželce však po incidentu, který mu změnil život slíbil, že už nikdy hypnózu provozovat nebude. 

Erik má za úkol zjistit od pobodaného patnáctiletého chlapce – Josefa Eka, kdo brutálně zavraždil jeho matku, otce a malou sestřičku. On jediný zůstal na živu a může být klíčem k této celé hrůzné věci. Erik tak musí porušit svůj slib.

Začátek příběhu vypadá opravdu velmi slibně. Celý případ s Josefem se zvrtne v situaci, kterou by ani Joona Linna neočekával. Ale potom… Josef Ek a jeho rodina se z celého případu ztrácejí a začíná se všechno zamotávat.. tak nějak, špatně zamotávat. Najednou se zdá, že je na každé straně nový případ, který musí ať Joona, Erik nebo dokonce i jeho žena Simona řešit. Josef Ek, se po úvodním fiasku objevuje snad v polovině knihy a to jsme rádi, že se tam ještě objevil. Jednoduše řečeno, jako by si v průběhu psaní autoři rozmysleli, co bude tou nejdůležitější zápletkou a kdo bude ten největší padouch… jako by se jim prostě začátek nechtěl přepisovat. A přitom, kdyby se drželi několika prvních kapitol, celé by to dopadlo mnohem lépe. 

Kdežto příběh pokulhává, styl psaní a atmosféra pár věcí napravily. Autorům se podařilo čtenáři navodit bezvadnou atmosféru. Ukazují na psychické stavy svých postav, které musely projít těžkými věcmi. Ukazují na mysl, která je opředena stavem bláznovství a zvrácených myšlenek. 

Kde ale zářila atmosféra, tam všechno kazily postavy. Nejlepší postavou je Joona Linna, který je prostě vyšetřovatel jak má být. Erik se pokaždé snaží udělat správnou věc. Simona je neuvěřitelná hysterka,která mě ve čtení neskutečně rušila. Když přišly na řadu kapitoly, které vyprávěly o její části příběhu, neměla jsem chuť číst dál, nebo alespoň její části přeskakovat. Jak jsem již zmínila, i Simona musela řešit svůj „malý případ“. Abych řekla pravdu, tato malá „epizodka“ tady byla trochu navíc, naprosto zbytečné části, které v knize zůstaly snad jen proto, aby byla ještě delší. 

V příběhu je velmi důležitá asi sto-stránková pasáž, která je takovým pohledem do minulosti. Proboha, kdyby to jen nebyla taková nuda. Nejlepší část knihy nastala asi od strany 400-450, kdy se konečně začalo něco doopravdy dít. Celkově byl konec dobře vymyšlený, ale všechno bylo příliš rychle ukončené.
Takže, Lars Kepler = nový Stieg Larsson? Znovu – BOŽE NE!!! Některé – hm, bylo jich hodně, pasáže byly naprosto zbytečné, přehnané, i na knihu neuvěřitelné. Kniha je plná dialogů, které jsou naprosto postavené na hlavu a občas postrádají smysl. Přistihla jsem se, že na některé věty jsem zírala, jestli jsem je opravdu přečetla správně. Buď to bylo tím, co daná postava řekla, nebo se mi zdálo, jako by ve větě chyběla slova. 

Dobře, krimi příběh je to průměrný až lehce podprůměrný. Další díly si však nenechám ujít. Zajímá mě, zda severskou detektivku „Kepleři“ ještě více pohaní, nebo to naopak dalšími díly spraví.

1 komentář:

  1. Tak to jsi mě nepotěšila, já je dostala od bývalého přítele všechny tři a těšila se na ně :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Vaše komentáře! Každý mě potěší a vždy se snažím odpovídat.