Review - Černobílý svět

Autor: Kathryn Stockettová
Název: Černobílý svět
Originální název: The Help
Série: ------

Anotace:
Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 50. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeterová s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích.

Aibileen: Černoška a hospodyně, která pracuje pro rodinu Leefoltových. Stará se o malou Mae Mobley a později, ke konci příběhu i o malinkého "mladého pána" Rosse.
Minny: Hospodyně, opět tmavé pleti, která má za muže tyrana Leroye, má několik dětí a bude čekat další. Je to nejdrzejší hospodyně, velmi mnohokrát ztratila své místo.
Paní Skeeter: Bílá panička, kterou trápí vztahy mezi bílými a černými a jako jediná s tím dokáže bojovat a něco udělat. Má velký sen - chce se stát spisovatelkou!!

(obsahuje SPOILERY)
Dostáváme se na začátek 60. let 20. století do města Jackson ve státě Mississippi. Ve vyprávění se střídají tři dámy - Aibilee, Minny a paní Skeeter.
Jak už víte, Aibileen pracuje pro rodinu Leefoltových. Na paní Leefoltové jde vidět, jak nemá ráda svojí scerku Mae Mobley. Aibileen u Leefoltových pracuje po celou dobu .. téměř.
Minny nejdříve pracuje u paní Waltersové - matka paní Hilly - bohužel, dostane výpověď, protože je obviněna že u paní Waltersové kradla. Paní Hilly chce, aby šla Minny pracovat k ní. Paní Hilly všude po městě rozhlásila že je zlodějka a lhářka, proto by ji nikdo kromě ní nezaměstnal. Minny ale k paní Hilly nechová zrovna pozitivní vztah, proto odmítá.. Získává práci u paní Celie. Ze začátku se chová jako největší lenoch na světě. Paní Celie si nedokáže dojít ani pro poštu, pořád jenom leží v posteli, nebo je zalezla ve tmavých pokojích v patře.. Co se ale později Minny dozví. Paní Celie byla těhotná. Už po 4.. Ale pokaždé potratila a její manžel o tom nikdy nevěděl...
Paní Skeeter pracuje pro Jacksonské noviny - píše takzvané "sloupky slečny Myrny" - rady dámám, jak se správně starat o domáctnost. Ale Skeeter o domáctnosti nic neví.. proto si dovolí požádat Aibileen, aby jí s dopisy od čtenářek, které jsou plné záludných otázek, pomohla. I když u ostatních "bílých paniček" je to tak, že černí nesmějí ani na stejný záchod.. Paní Skeeter si s Aibileen vybudovala přátelský vztah a začíná se snažit o změnu.
Aibileen ji vypráví svůj příběh, jaké to je dělat pro bílé, jak se k ní chovají.. Po velkém nalehání se přidává i Minny.. a postupem času seženou další hospodyně, které mají zájem o to, aby jejich příběh znali i ostatní.. Jména všech zůčastněných jsou ale změněná, protože všem hrozí velké nebezpečí. Hospodyně by mohly být zavřeny do vězení, mohlo by se stát něco jejich rodinám, nebo by mohly být dokonce zabity...
Paní Skeeter všechny příběhy zapisuje a ze všech příběhů vznikne kniha, která se vydá a stává se z ní žádaná kniha.. Paničky z Jacksonu se poznávají a hrozí svým hospodyním..
Snad jediná paní Leefoltová se v knize nepozná - nebo si to nechce přiznat - ale je to Aibileen, která přijde o svou práci.. příčinou je - paní Hilly.. která Aibileen obviní z toho, že ukradla tři kousky z jejího stříbra ....

Jeden z nejvýznamnějších vůdců
Afroamerického hnutí za lidská práva.
(Martin Luther King)

(konec SPOILERŮ)

Krátký úryvek:
„Aibileen, mám pro vás překvapení. Rozhodli jsme se s panem Leefoltem, že budete mít vlastní toaletu.“ Paní Leefoltová plácne rukama a vystrčí na mě bradu. „Je tamhle v garáži.“
„Ano, paní.“ Ona si snad myslí, že jsem tu celou tu dobu nebyla?
„Takže odteď nepoužívejte koupelnu pro hosty, ale tu dole. Není to výborné?“
„Ano, paní.“ Dál žehlím. Pořád tam stojí a kouká na mě.
„Takže budete používat tu v garáži, jasné?“
Nedívám se na ni. Nesnažím se dělat potíže, ale už mi přece řekla všechno, co chtěla.
„Nechcete si vzít papír a jít to tam vyzkoušet?“
„Já teď zrovna nepotřebuju.“
Paní Leefoltová na sobě má spoustu makeupu. Má ten žlutej makeup i na rtech, takže skoro není vidět, jestli vůbec má nějakou pusu. Řeknu to, co ode mě chce slyšet: „Odteď budu používat koupelnu pro barevný. A pak půjdu a vydezinfikuju i tu pro bílý.“
„No, žádný spěch. Udělejte to, až budete mít čas.“
Ale jak tam stojí a hraje si s prstýnkem, je vidět, že chce, abych to udělala hned.
Pomalu odložím žehličku a cítím, jak mi to hořký semínko narůstá v hrudníku. Nevím, co jí říct. Jen vím, že to neřeknu. A vím, že ona taky neřekne to, co mi chce říct, a děje se tu něco zvláštního, protože nikdo nic neříká a stejně mezi náma probíhá rozhovor.

Celý příběh je neskutečný.. vidíte, co se dělo v minulosti, jak se zacházelo s lidmi jen proto, že měli jinou barvu pleti.. Nemohli chodit do knihoven, kam chodili bílí, nemohli do kina, měli svůj autobus.. Sice mi trvalo, než jsem ji dočetla, ale i přes to to je úžasná knížka, výborně napsaná. I když jsem narazila na pár chyb - to se ale stát může každému!
I když byl příběh překrásně vymyšlený, není to jedna z těch knih, ze kterých bych v noci nespala! Ale rozhodně stojí za přečtení ! :))Tato recenze je kapku delší, než jsem předpokládala...  Moje hodnocení:

5/5

P.S. Měli byste zájem o giveaway o první čtyři díly Upířích deníků? :))

                                                         "Dý