Nikdy nevíš | Chevy Stevens | Poznej nepřítele, poznej sebe

Název: Nikdy nevíš
Originální název: Never Knowing
Autor: Chevy Stevens
Série: ------
Nakladatelství: Knižní Klub (2012)
Překlad: Edda Němcová

Saře Gallagherové je třiatřicet let. Žije se svou šestiletou dcerkou Ally a snoubencem Evanem v malém městě v Britské Kolumbii. Evan velmi často není doma, protože odjíždí na loveckou chatu, kterou pronajímá, Sara restauruje starý nábytek a Ally je prostě zlatíčko, kterou její máma nadevše miluje. Sara od malička ví, že je adoptovaná, teď by ale kvůli rodinné anamnéze ráda poznala své biologické rodiče. Sara svou biologickou matku najde a od ní se dozví, že Sara se nenarodila zrovna z láskyplného vztahu. Její biologická matka je jedinou obětí tzv. "táborového vraha". Byla znásilněna a málem zemřela. Je tedy velmi pravděpodobné, že Saře v krvi koluje krev vraha, který zabil spoustu lidí. Saře a její rodině se tak od základu změní celý život. Ví Táborový vrah, že má dceru? Že jeho oběť přežila? Když se začnou ozývat novináři a vtipálci, kteří se představují jako její otec, začíná utrpení. Jednou se ale ozve muž, který zní opravdu důvěryhodně..

Chevy Stevens vlastním jménem René Unischewski, vyrůstala na ranči Vancouver Island u jihozápadního pobřeží kanadské provincie Britská Kolumbie. Než začala psát, prodávala, stejně jako hlavní hrdinka její prvotiny Stále nezvěstná, nemovitosti. V roce 2011 vyšla v českém překladu její již zmiňovaná prvotina, která se se svou velmi drsnou zápletkou stala velmi populární, již vyšla ve více než dvaceti zemích. Stevensová za svou první knihu dostala ocenění The International Thriller Writers Awards 2011.

Příběh je vyprávěn z pohledu Sary, která vlastně všechno, co se v jejím životě děje vypráví své psycholožce, takže je kniha napsána formou sezení u Sařiny lékařky. Proto se dočkáte psychologických výkyvů, myšlenkových pochodů ale nejen to, čeká vás i akce jako z akčního filmu!

Ukázka: 

Začalo to jedním článkem na internetu zhruba před šesti týdny, ke konci prosince. Tu neděli jsem vstala nemožně brzy – když máte šestileté dítě, tak nepotřebujete kohouta, a zatímco jsem rychle hltala svoje první kafe, odpovídala jsem na e-maily. Objednávky na restaurování nábytku teď dostávám z celého ostrova. To ráno jsem se pokoušela vypátrat psací stůl z dvacátých let, když jsem se zrovna nesmála Ally. Měla se dole dívat na kreslené filmy, ale slyšela jsem ji, jak hubuje Losíka, našeho strakatého francouzského buldočka za to, že jí pocuchal jejího vycpaného králíka. Není potřeba říkat, že Los je vytrvalý. Nic před ním není v bezpečí.Potom se mi nějak podařilo zavřít reklamu na viagru, co na mě vyskočila, jenže jsem přitom náhodně klepla na další link a zjistila jsem, že koukám na titulek: Adopce: Druhá strana příběhu. Projížděla jsem dopisy, co lidi poslali jako reakci na článek z Globe and Mail, pročítala příběhy rodičů, kteří se léta pokoušejí najít svoje vlastní děti, i příběhy rodičů, kteří nechtějí, aby je někdo našel. O adoptovaných dětech vyrůstajících s pocitem, že nikam nepatří. Tragické vyprávění o dveřích zabouchnutých před nosem. Radostné příběhy matek a dcer, bratrů a sester, kteří se našli a žijí od té doby šťastně.V hlavě mi začalo hučet. Co kdybych našla svou matku? Navázalo by se mezi námi hned spojení? Co kdyby se mnou nechtěla mít nic společného? Co kdybych zjistila, že je mrtvá? Co jestli mám sourozence, kteří o mně nemají tušení? (Nikdy nevíš, Chevy Stevens, str 8-9, Knižní Klub 2012, překlad - Edda Němcová)

Anotace, recenze a hodnocení ostatních čtenářů slibují velmi napínavý příběh, který vás nepustí, dokud nedočtete poslední stranu. Kniha má přes 420 stran, ty ale ubíhají, ani nevíte jak. Začetla jsem se hned od první strany a opravdu jsem knihu z rukou nepustila, dokud jsem nebyla na konci. Velmi vydařený psychologický thriller, který psychiku hlavní postavy Sary popsal opravdu dokonale. Jakoby snad ani jedna strana v knize nebyla navíc. Čtenář sleduje vývoj psychiky hlavních postav, které ve velmi zajímavém románu dostávají opravdu zabrat. Napětí se stupňuje a graduje s každou stranou, držíte palce postavám, které opravdu dostávají zabrat. Všechno se zdálo naprosto uvěřitelné, reálné a prostě pravdivé. Jaké štěstí, že je to fiktivní příběh...

Hlavní postava Sary Gallagherové je velmi sympatická. Je adoptované dítě, ale její adoptivní rodiče mají ještě dvě vlastní dcery. Její adoptivní otec s adopcí nikdy nesouhlasil. Proto Sara cítí, jak je vedle svých sester podceňována. Jako malé děvče se vždy snažila svému otci zavděčit, aby konečně poznal, že nebyla chyba si malou Saru osvojit. Teď je ale Sara dospělá, se svou dcerou má bezvadný vztah a prokazuje jí lásku všemi možnými způsoby. Chystá svatbu se svým snoubencem Evanem, se kterým má taktéž naprosto úžasný, až pohádkový vztah. Všechno ale naruší Sařin biologický otec. Sara z něj má zprvu strach, kdo by neměl, když by zjistil, že jeho otec je vrah, který už spoustu let uniká spravedlnosti. Ale jako by mi nakonec bylo Táborového vraha líto, nechtěl přece nic, než poznat svou dceru a vnučku, ale.. pořád je vrah.

Nikdy nevíš je velmi poutavá kniha, která opravdu dokáže udržet čtenáře dlouho vzhůru. Ačkoli nejde o žádný horor v tom pravém slova smyslu, kniha je přesto velmi děsivá, samotným příběhem i neskutečnou atmosférou. Vžít se do postav je tak jednoduché! Pokud hledáte napínavou knihu s dobře vykreslenými postavami a s promyšleným příběhem, Nikdy nevíš by určitě mohlo být tou správnou volbou

Recenze - Delirium

Název: Delirium

Originální název: Delirium

Autor: Lauren Oliver

Série: Delirium (#1)

Nakladatelství: CooBoo (2012)

Vychází již 12. listopadu !!

Leně Halowayové je 17 let. Žije v Americe. Chodí na střední školu. Nemůže se dočkat, až jí bude 18. Nikdy nechodila s žádným klukem. Nikdy se s žádným nedostala do kontaktu. Tady už to začíná být divné. Lena žije ve světě, ve kterém je láska pokládána za nemoc – Amor deliria nervosa. „Už je to šedesát čtyři let, co prezident a Konsorcium prohlásili lásku za nemoc.“, přesně touto větou, celý tento příběh začíná. Za devadesát pět dní Lena podstoupí léčbu, nemůže se dočkat. Protože potom na ni ta zákeřná nemoc už nebude moct. Bude uchráněna před největším nebezpečím dnešní společnosti. Bude vdaná za toho, koho jí vyberou a budou si spolu žít spokojený, ničím nerušený život.

Od autorky Lauren Oliver vyšla v českém překladu již její kniha Before I Fall – Chvíle před koncem. Už od chvíle, kdy Delirium vyšlo v anglickém originále, je jí všude plno. Na každém zahraničním blogu na vás dříve, nebo později vykoukne nádherná obálka Deliria. A celkově je série velmi oblíbená a čtená. K 26. 10. 12 má kniha přes 68 000 hodnocení s průměrným ratingem 4,07 (statistika z goodreads.com). A na GR si hodnocení přes 4 nezaslouží každá kniha. Při té obrovské popularitě je pochopitelné, že CooBoo se pro vydání této knihy rozhodlo.

Ve srovnání s Before I Fall je Delirium žánrově absolutně někde jinde. Chvíle před koncem bych zařadila do románů, kdežto Delirium je plnohodnotná dystopie se vším všudy. Dokonalá společnost. Určitá omezení. Autorita, ze které by měli mít všichni respekt. Přísně střežené hranice. Zdá se, že se bude jednat o další dystopii. Příběh má však v sobě mnohem víc.

Lauren Oliver vytvořila naprosto dokonale, do všech detailů promyšlený svět. V dnešní době je těžké vymyslet něco originálního. Autorce se to však do jisté míry povedlo. Však koho kdy napadlo, že by láska vlastně mohla být nemoc? Nakažený nespí, nejí, nereaguje na vaše otázky a jsou i tací, které Amor deliria nervosa dohnal až ke smrti. Nikdo se ale Leně nikdy ani slůvkem nezmínil, o tom, že láska může být i příjemná. Motýlci poletující v břiše kdykoli svého milého uvidíte, nadšení z toho, že s ním strávíte alespoň nepatrnou část svého dne. Tohle všechno Lenu překvapí, když se před svou léčbu nakazí... zamiluje se.

Nutno podotknout, že příběh je plný popisů. Nejde však o popisy krajiny, města, nebo budovy. Jde spíše o popisy minulosti, které jsou občas lehce sentimentální, ale perfektně doplňují příběh. Pro někoho naprosto otravné části, ale nepostradatelné. Dozvídáte se o minulosti nejenom Leny ale i její rodiny. Dozvídáte se, co byste se bez nich nedozvěděli. A dozvíte se hodně zajímavé a podstatné věci!

Místy se příběh trochu vleče, ale pokud se zrovna neděje nic důležitého a zlomového všechno lehce nahradí autorčin styl. Lauren Oliver má nenapodobitelný styl psaní. Tohle se nedá naučit. Má jednoduše přirozený talent. A já ji za to obdivuji, protože strany vám budou ubíhat, ani nebudete vědět jak. Dost všemu dodává i výborný překlad.

Před čtením jsem měla velká očekávání. To se mi zatím téměř pokaždé vymstilo. U Deliria se mi to však nestalo. Příběh je plný nečekaných zvratů a konec, za který byste autorce nejradši jednu vlepili. Vsaďte se, že po dočtení nebudete moci dospat dne, kdy bude vycházet díl druhý.

Pokud vám doposud nestačily všechny pozitivní slova, která jsem o Deliriu napsala – a že jsem nešetřila – tak vám nabídnu slovo ještě jedno. Alex. Ano, Lenin objekt lásky. Naprosto dokonalý, úžasný takovým způsobem, že si budete přát, aby doopravdy existoval.

Není to už trochu podezřelé, že další knize z CooBoo chci dát 5*? Jde vidět, že si v redakci vybírají opravdu dobré kousky. Kniha není dokonalá, má své vady. Ale co na tom, když je příběh bezvadně napsáný, má promyšlený a nádherný fascinující příběh? 

za poskytnutí eARC děkuji nakladatelství CooBoo

Recenze - Dva krůčky po mokrém písku

Název: Dva krůčky po mokrém písku

Autor: Anne-Dauphine Julliand

Originální název: Deus Petits Pas Sur Les Sable Mouillé 

Nakladatelství: Motto (2012)

Série: -----

Metachromatická leukodystrofie.  Jedná se o degenerativní onemocnění. Nemoc se projevuje v 1 - 2 letech dítěte poruchou chůze. Následně pokračuje celkovou ztrátou motoriky těla. Dítě nedokáže už samo vstát, chodit, později ani sedět. Následuje slepota, nebo poruchy příjmu potravy. Kvůli této těžké nemoci dochází ke stavům, kdy je dítě v silné křeči, která je pro něj velmi bolestivá. Po nějaké době je pro dítě těžké i jakýkoli pohyb s ním. Většina pacientů umírá 2 – 4 roky po diagnóze.

Anne-Dauphine Julliand žije se svým manželem Loïc-em, čtyřletým synem Gaspardem, dvouletou dcerou Thaïs a nenarozeným miminkem v Paříži. Žijí naprosto ničím nerušeným životem, užívají si sami sebe, jako rodina se naprosto milují. Jejich klid je však jednoho dne narušen. Anne si všimne, že malá dcerka Thaïs při chůzi podivně vytáčí nožičku. Rodiče si myslí, že je to tím, že začala pozdě chodit, že se všechno spraví. Po složitých testech se však Anne a Loïc dozví zdrcující zprávu. Thaïs je nemocná a neexistuje léčba. A nebudeme si nic nalhávat, kniha opravdu nekončí happy-endem.

Když se Anne s manželem dozvěděli, že je jejich dcera nemocná, byla to pro ně neskutečně zdrcující zpráva, ale když se dozvěděli, že je možnost, že nemocné bude i jejich nenarozené dítě, byla to pro ně rána. Malé Thaïs slíbili, že ji budou milovat až do jejích posledních dnů, bude mít to nejkrásnější dětství, jaké vůbec může mít, ochrání jí před vším zlým. Nemoc se však šíří rychleji a rychleji. Bojí se i o Thaïs i o nenarozené miminko.

Co může být pro matku horší, než pozorovat utrpení vlastního dítěte? Vědět, že jenom čekáte na dobu, kdy zemře? Pozorovat, jak jej postupně opouštějí  životní funkce, pozorovat, jak chřadne. Anne si nemohla užívat dětství její dcery jako každý jiný rodič. Thaïs strávila polovinu svého života v nemocnici, nebo v karanténě, protože byla příliš velká možnost, že se něčím nakazí – byť jenom rýmou, což by bylo v jejím stavu moc špatné.

Dceřina nemoc však netrápí jenom Anne a Loïc-e. I Gaspard, Thaïs-in bratr si moc dobře uvědomuje, jak vážně na tom jeho sestra je. Chybí mu, že si s ní nemůže hrát. Když byla nemoc ještě na začátku, kdy Thaïs zradila „pouze“ schopnost udržet se v sedě, a hráli si spolu, Thaïs upadla, protože jí nemoc nedovolila, aby se sama udržela v sedě. Gaspard chápal, že je to kvůli nemoci, ale Anne obviňovala Gasparda, že na sestru nedává pozor. Jak ale může 4-letý chlapec něco takového zvládat?

Příběh Thaïs není pouze smýšleným příběhem. Je to skutečný příběh, skutečný život. Její matka Anne opravdu žije se svou rodinou v Paříži. Pracuje jako francouzská novinářka. Příběh o posledních měsících života své dcery začala psát kvůli tomu, aby její syn Arthur, který se narodil rok po smrti své sestřičky Thaïs o své sestře něco dozvěděl. Její rodina ji však přesvědčila k tomu, aby knihu vydala. Kniha zažila úspěch! Prodalo se 120 000 výtisků této knihy. Anne za ní dokonce získala cenu Paroles de Patients.

 Ano, kniha opravdu nekončí šťastně. Je v ní spousta srdcervoucích a občas až klišoidních vět. Tohle je ale jedna z těch knih, kde o nic takového nejde. I kdyby se jedna věta opakovala na každé straně, bylo by vám to jedno. Jde o knihu, která vás dožene k slzám, budete vědět, co vás na konci čeká, ale přesto budete chtít číst dál. Budete se chtít co nejrychleji dostat na konec. Možná proto, že doufáte, že se stane zázrak, nebo jenom proto, abyste konečně skončili trápení té malé holčičky. 

Není to kniha pro každého. Pro někoho to bude kniha naprosto zbytečná a bude ji číst s pocitem naprosté lhostejnosti. Já jsem ji ale četla s pocitem strašně lítosti a zároveň plna obdivu k malé princezničce Thaïs. Kniha naprosto odlišná od všeho, co můžete na mém blogu najít. Příběh však neskutečný. Ne však výjimečný, či ojedinělý. Nemoci, ztráty, smrt.. nás provází životem a jsou jeho nedílnou součástí.

Moje konečné hodnocení je samozřejmě 5*. Tentokrát to však není hodnocení stylu knihy, psaní.. ale jsou to hvězdy pro Thaïs.

Knihu si můžete objednat na stránkách Martinus.cz. 

Můj dík za poskytnutí recenzního výtisku patří e-shopu Martinus.cz

Recenze - 15 minus

Název: 15 minus
Autor: Tomáš Zářecký
Série: ----
Nakladatelství: Moba (2011)

Náš dnešní svět je zkažený. Lidé jsou zkažení. Všem jde o peníze. Potřebujeme je k přežití, ale dokázali byste kvůli penězům i zabít? I kdyby částka, která vás láká byla 60 milionů euro?

15 minus je název reality show, která je po celém světě velmi populární. 15 naprosto obyčejných a odlišných lidí zavezou na jim naprosto neznámé místo. Oni se podle pokynů a kompasu musí dostat na druhou stranu mapy. Ano, zní to jednoduše a naprosto nevinně. Pro účastníky soutěže však neplatí žádné zákony, za všechno, co provedou během soutěže, nemůžou být - v případě, že přežijí - dodatečně stíháni. Každý soutěžící má na začátku "cenu" 4 miliony euro. Za každou smrt, se jeho miliony rozpočítávají mezi přeživší soutěžící. A tady začíná peklo. Lidé lačnící po penězích.

Don, jakožto jedna z nejhlavnějších postav, odchází do reality show proto, aby získal potřebné peníze na nákladnou léčbu pro svého otce. Kvůli němu musí dojít až do konce. Don ale jenom jedním z 15-ti, kteří se musí zúčastnit boje o přežití, protože jakmile vstoupili a ostrov, už není cesty zpět. Teď musejí bojovat, nebo zemřít. Otázka otázkou zůstává, která z těchto možností je tou lepší?

Na první pohled, ještě než knihu otevřete vás na ní možná zaujme zajímavý titulek: Bojuj, nebo zemři!, co však vás může - kromě obálky - zaujmout dál? Ano. Je to jméno autora - české jméno. V žádném případě nebudu psát tu větu, kterou jistě slýcháte: "Jak tohle mohl napsat český autor?" A proč by nemohl? Copak dobré knihy mohou psát jenom zahraniční autoři? A když už vyjde nějaká dobrá kniha od českého autora, musí to být hnedka jev desetiletí? Ne. I čeští autoři umí, opravdu UMÍ psát.

Nápad sám o sobě bych však nenazvala originálním. Už jen při přečtení oficiální anotace vám na mysl může přijít nám velmi dobře známá série Hunger Games od Suzanne Collins. Reality show + boj o přežití. Dále je tu podobnost s knihou Běh o život od mistra hororu Stephena Kinga. A když na okamžik odhlédnu od knih, například film Aréna s Kellanem Lutzem je také reality show s bojem o přežití, i když tady to bylo pojmuto trochu jiným způsobem.

Kniha je napínavá. Hodně napínavá. Chvílemi jsem však měla pocit - bože, tohle odněkud znám. Nemyslím tím žádnou konkrétní situaci, spíš atmosféru knihy. Při určitých pasáží jsem si připadala, jako bych v televizi sledovala úspěšný seriál Ztraceni. Kdo jste někdy alespoň jeden z těchto dílů viděli, myslím, že víte, o čem mluvím. A pokud ne? Mluvím o tomto. Když se v knize něco stane a vy jste si naprosto jistí, že nic to nemůže zkazit a už to nikdy nemůže být jinak, ale jakmile otočíte na druhou stranu, je to jako by se všechno obrátilo o 180 stupňů a vy nevíte, kde jste byli před pár větami? I takovouto atmosféru má kniha 15 minus.

V knize je spousta zajímavých postav. 15 soutěžících, kdy každý je fyzicky i charakterově úplně jiný. Egoistický Ramón, který si je jistý, že jako jediný dojde na druhou stranu mapy a bez něj by byli ostatní naprosto ztracení. Hank, který se nedá považovat zrovna za chytrého, sám o sobě tvrdí, že je idiot. Kráska Abigail, které vadí snad i kamínek v botě. Gareth, tajemný, agresivní člověk, který si nikoho nepřipouští k tělu. Jenom pro zajímavost, Gareth se stal mou nejoblíbenější postavou. V poslední řadě bych zmínila Bakariho, který je snad nejpropracovanější postavou z knihy. To byl jenom výběr z toho, jaké lidi na tomto dobrodružství potkáte.

Nutno zmínit jednu věc. Některé pasáže v knize nejsou pro slabý žaludek. Takže pokud nejste připraveni opravdu na VŠECHNO, tak se knize buď obloukem vyhněte, nebo si ke čtení vezměte blicí pytlíček, taková dobrácká rada.

I když si dali v nakladatelství záležet na designu knihy, uvnitř už to trochu odflákli. V knize je spousta chyb. Chybějící čárka se dá přehlédnout, pokud ovšem v knize najdete větu: "To mi bude stačit", je něco špatně a něco takového by se určitě stávat nemělo.

Takže pokud hledáte napětí a nečekané zvraty. Pokud toužíte po scénách, u kterých se vám bude tajit dech, určitě neváhejte a sáhněte po knize 15 minus. Kniha si své hodnocení opravdu zaslouží. Na chvíli jsem váhala, zda náhodou nebýt přísnější a 1* knize ubrat, nakonec jsem si řekla, ode mě 4* dostaly horší knihy a tahle se s nimi nedá srovnávat.

Recenze - The Lost Girl

Název: The Lost Girl
Autor: Sangu Mandanna
Série:‎ ----
Nakladatelství: Balzer + Bray (2012)
Vydání v ČR: nechystá se

Evě je patnáct let a žije v Anglii se svou vychovatelkou jménem Mina Ma. Mohlo by se zdát, že vede docela obyčejný život. Ale zdání klame. Eva se nenarodila, byla vytvořena skupinou lidí, kteří si říkají Weavers. Byla vytvořena jako echo někoho jiného. Od malička je vychovávána podle dívky, která žije se svou rodinou v Indii - Amarra. Amarra je nucena každý týden zapisovat to deníku své nejtajnější tajemství, všechno, co prožila, co ji trápí, z čeho má radost, aby o všem Eva věděla. Eva musí žít jako Amarra, protože kdyby Amarra náhodou zemřela, Eva ji jednoduše nahradí v jejím dosavadním životě a nikdo nesmí poznat rozdíl.

Eva si však nemyslí, že by tento den někdy nastal. Mýlí se. Když je Evě 16 let, Amarra tragicky zemře při automobilové nehodě. A pro Evu nastal Den D. Musí opustit všechny, které má ráda, aby truchlící rodina v Indii mohla mít zpět svou dceru. Musí opustit svoji vychovatelku, ale i ochránce Seana, kterého nikdy nemohla milovat. Musí vplout do jejího, jako by se nic nestalo, aby si nikdo neuvědomil, že pravá Amarra zemřela. Zvláště v Indii je to důležité, protože zde jsou echa nelegální.

Nikdo však za 16 let sledování života dívky, podle které byla vytvořena, Evu nepřipravil na tohle..

Kniha, která se na zahraničních blozích objevovala už dlouho před vydáním. Zrovna tohle je obálka, která je díky svému zjevu lehce zapamatovatelná. Ještě než jsem si přečetla anotaci, věděla jsem, že si knihu musím přečíst. Ano, opět jsem dala na krásnou obálku. Po přečtení anotace jsem se na knihu začala těšit ještě víc. Začala jsem se těšit na poutavý a originální příběh.

Příběh, který si troufám nazvat originálním. Nikdy jsem nečetla knihu s podobným námětem, ani jednou jsem si při čtení neřekla: "Hele, to už jsem někde četla". Kniha žánrově samozřejmě v young adult a jakýsi kříženec dystopie a sci-fi.

Eva je neuvěřitelně zajímavá postava. Za poslední dobu mi pouze dvě hlavní hrdinky nelezly na nervy. Jednou z nich je právě Eva. Eva nikdy neměla vlastní život. Nemohla se zamilovat, nemohla cestovat - protože potom by nezažila stejně věci jako Amarra a to by nikdo nemohl připustit, bylo by to proti zákonu. Je v Eviném dobru, aby zákon dodržovala, protože by lehce mohla o svůj život přijít. Můžeme si klást otázku, jestli je Eva opravdu jenom Amařina kopie, nebo zda má svou vlastní hlavu a svůj rozum.

Hlavní postava Eva však není jedinou zajímavou postavu. Tou ještě zajímavější je jeden z Weavers - Matthew. Proč? To se dozvíte, až si knihu přečtete.

V knize je romantika i nějaká akce. Ale hlavně je kniha o pocitech, o lidech. Autorka měla některé detaily naprosto nepromyšlené a ze začátku mě při čtení trošku rušily, protože jsem si pořád lámala hlavu, jak to vlastně všechno je. Když si ale uvědomím, že kniha je první autorčinou knihou, je vymyšlená moc dobře. I styl psaní se mi velmi líbil a děj plynul naprosto bezchybně.

Jelikož jde o knihu v anglickém jazyce, bohužel si ji asi všichni nebudou moct přečíst. Musím ale zmínit.. angličtiny jsem se trochu bála. Když čtu knihy v angličtině, tak to jsou většinou knihy z běžného života. V knize jako je tahle - dystopie, sci-fi - jsem se trochu bála anglické stránky knihy. Zbytečně. Až mě překvapilo, jak je kniha psána jednoduchou angličtinou. Zatím asi kniha, které se mi v originále četla nejlépe.

Kdybych měla být v hodnocení objektivní, dala bych knize "pouze" 4 hvězdičky. Ale nesnáším, když musím být objektivní. Proto kniha i před nedostatky, které byly, ode mě dostane plný počet, protože nad nedostatky vysoce převyšovaly kladné stránky, které jsou samozřejmě důležitější.

Doporučuji všem! Ještě více ale všem, kdo hledají něco nového.

Recenze - Drakie

Název: Drakie

Autor: Sophie Jordan

Originální název: Firelight

Nakladatelství: CooBoo (2012)

Série: Firelight (#1)

Draci jako takoví už dávno vymřeli. Přes to však po nich něco zůstalo. Jsou zde lidé, ve kterých stále žijí dračí geny.  Existují drakiové a drakie. Na první pohled byste na člověku nepoznali, že je to právě ten určitý člověk s dračími geny. Drakie a drakiové jsou lidé, kteří mají schopnost se převtělovat do dračí podoby. Existují různé druhy drakií a drakiů, kteří se se svým zvláštním nadáním narodí. Ti nejsilnější z rodu – onyxové, vodní drakie, či mlhotvorky. To nejzvláštnější nadání má však šestnáctiletá Jacinda. Nadání, o kterém si všichni mysleli, že se už nikdy neobjeví.  Jacinda má v sobě oheň – doslova.

Jacinda je svým kmenem neustále nucena do vztahu se synem jejich alfy – Cassianem. A to jenom kvůli jejímu nadání, díky tomu je mezi svými lidmi opravdu důležitou a ochraňovanou osobností. Jacindě však takto velká pozornost nedělá dobře. Necítí se svobodná, ale žije se svým kmenem, s lidmi, kteří jsou jí blízcí. Potřebuje ostatní dračí lidi, aby její drakie mohla žít. Její matka se však uchýlí k drastickému kroku. Uprostřed noci Jacindu a její sestru Tamru odveze z jejich kmene do cizího města, do vyprahlé pouště, kde Jacindina  - a hlavně její drakie – bude trpět.

Dračí kmeny žijí v horách, kde jsou skryti před lidskými zraky. Jsou zahaleni mlhou, kterou vytváří drakie se zvláštním nadáním – mlhotvorka. Kmeny žijí v míru a v klidu. Ale aby to nebylo tak dokonalé, je tu něco, co kmeny ohrožuje. Jsou to lovci. Lvi v drakijských kmenech kvůli jejich kůži, krvi, zabíjejí je pro zábavu a drakiů a drakií ubývá..

Autorka na nic nečeká a hned se vrhne do akce. Jacinda se dostane do jeskyně, kam ji zahnali lovci. Jde jí o život, v jeskyni je uvězněná s tím nejhorším, se kterým to jde. S lovcem. A tady se objevuje krásný, záhadný a neznámý. Hned ve druhé kapitole. A začíná nám příběh Drakie. Na první pohled možná trochu klišé. Dívka – drakie. Kluk – love. Zakázaná láska.

Jedinou knihou – sérií, kterou jsem četla a kde byli hlavním tématem draci byl Odkaz dračích jezdců. Tématem draků jsem byla ohromena. Proto byla Drakie opravdu vítanou knihou. I když v knize nevystupují přímo draci, téma je opravdu úžasné. Svět drakiů, který autorka vytvořila je velmi poutavý. Jacinda však v kmeni nestrávila tolik času, abychom se o drakiích, či jejich historii mohli dozvědět více, což bych určitě já i další čtenáři uvítali.

Sophie Jordan píše neskutečně poutavým stylem. Píše v krátkých větách, které bezvadně dokreslují atmosféru ať už akčních, nebo romantických scén. V knize však převládají romantické scény. Vztah Willa a Jacindy je plný klasického „nemůžu bez tebe žít“, „drž se ode mě dál“ v této knize je to však jaksi.. v pořádku. Jacinda Willa potřebuje k přežití jedné své části, té drakijské. V knize mi neskutečně vadila Jacindina matka. Chápu, že se snažila chovat ochranitelsky a jenom se řídila svými mateřskými instinkty. Chovala se však příliš sobecky a to i přes to, že moc dobře věděla, jak to má Jacinda v novém městě, v nové škole a hlavně daleko od svého kmene těžké.

Jsem moc ráda, že jsem se ke knize dostala. Dlouho jsem si ji chtěla číst v anglickém originále. Když jsem se však dozvěděla, že bude vycházet v českém překladu, rozhodla jsem se počkat na překlad. A dobře jsem udělala. Překlad je opravdu povedený, při čtení mi nedělaly problém zvláštně postavené věty ani žádné výrazné chyby – tady dobře zapracovala korekce.

Kniha ode mě dostane plný počet. Téměř celou knihu jsem byla přesvědčena, že ji dám „pouze“ 4 hvězdičky. Konec mě však utvrdil v tom, že si kniha plný počet opravdu zaslouží. Je to možné, že knihy od CooBoo dostávají tak vysoká hodnocení? Ano, CooBoo má opravdu „dobrou ruku“ a daří se jim vydávat opravdu skvělé knihy.

Pokud stále váháte, zda si knihu přečíst, určitě s tím přestaňte a do knihy se co nejdříve pusťte. Už teď se těším na další díl, který v originále nese název Vanish. 

○děkuji nakladatelství CooBoo za recenzní výtisk

○ knihu si můžete objednat na stránkách albatrosmedia.cz

Recenze - Marcelo ve skutečném světě

Název: Marcelo ve skutečném světě

Autor: Francisco X. Stork

Originální název: Marcelo in the Real World

Nakladatelství: CooBoo (duben 2012)

Série:  ----

Marcelo Sandoval je sedmnáctiletý kluk. Chodí do školy Paterson. Žije s otcem Arturem a matkou Aurorou, má sestru Yolandu a… ach ano, trpí něčím, co lze přirovnat k Asperegovu syndromu, trpí zvláštním druhem autismu. Marcelo slyší hudbu, kterou nikdo jiný neslyší. Hudbu, kterou má Marcelo v hlavě. Právě tato hudba, je jeden z projevů jeho psychické nemoci. Jelikož škola, kterou Marcelo navštěvuje, je speciální škola pro nemocné děti, je neustále obklopen „sobě rovnými“. Ne však toto léto. Marcelův otec rozhodl, že v létě bude pracovat v jeho právnické firmě – aby se dostal do kontaktu se skutečným světem – a po prázdninách už nebude navštěvovat Paterson, kde to má tak rád, nýbrž obyčejnou státní školu. Marcelo se musí svému otci podřídit.

Hrdina knihy, Marcelo.. je prostě Marselo. Mluví o sobě ve třetí osobě, své rodiče oslovuje většinou křestním jménem, má problém soustředit se na více věcí dohromady, má speciální zájmy, nerozumí všem slovním spojením a teď musí proti své vůli pracovat v právnické firmě, kde bude mít jistě spoustu problému, protože není zvyklý na dnešní „uspěchaný svět“. Marcelo však ve firmě zažije i mnoho pěkného. Pozná nové věci, odhalí dosud nepoznané pocity. Nenávist, závist, zradu, zklamání, hněv, lásku. Kdyby nebyl ve firmě, nepozná Jasmie a další, ke kterým si Marcelo našel cestu.

Marcelo ve skutečném světě není typická YoungAdult kniha, na kterou jsme všichni zvyklí. Jako první může upoutat to, že je vyprávěna z pohledu velmi inteligentního – i když se tak na venek nemusí zdát – Marcela, ne žádné uječené a sebe litující puberťačky (bráno s nadsázkou;). I přes to, že bych knihu doporučila jakékoliv věkové skupině, je jasné, že to není tak úplně lehké a oddechové čtení. Marcelův příběh je o životě. O spravedlnosti, krutosti.. o našem světě, ve kterém všichni žijeme. Marcelo ukazuje, že nemusíme věřit v Boha, ale měli bychom v našem životě věřit v „něco“, mít nějaký určitý cíl, za který budeme bojovat. Dočíst se můžete i toho, že když musíte učinit nějaké rozhodnutí, to dobré, nemusí být vždy správné.

Autor ukázal, že i když je někdo psychicky nemocný, je tu spousta lidí, kteří na to nikdy nebudou brát ohledy. Nechal Marcela, aby si prošel spoustou strastí a útrap, které ho na světě mohou potkat. Ale jako odměnu za všechno, co vydržel, měl možnost zažít i spoustu krásných okamžiků s lidmi, nebo mazlíčky, které má rád. I přes úvodní strach, který Marcela při nástupu do firmy provázel, se dokázal s firemním chodem sžít a dokázal se seznámit se spoustou lidí – což mu vždycky dělalo problémy.

Knihou nezastavitelné proudí spousta myšlenek, nad kterými by bylo dobré se pozastavit. Příběh je však protkán lehkou, nenáročnou detektivní zápletkou, která však neubírá nic na úžasnosti. Avšak žádné akční scény nečekejte.  

Musím upozornit - a pochválit - bezvadnou práci redakce. Překlad byl perfektní, stejně tak jeho korekce. Žádné zaváhání v překladu a v plynulosti textu nebylo znát. Obálka nám zůstala originální a věřte, že po přečtení pochopíte, proč je taková, jaká je. Má svůj význam.

Marcelo se bez zaváhání dostane mezi nejlepší knihy, které jsem doposud četla. Pokud doposud váháte, zda do knihy zainvestovat, nebo si ji třeba jenom půjčit v knihovně. S váháním přestaňte, a pořiďte si ji a ponořte se do Marcelova zvláštního světa. 

Recenze - Far From You

Název: Far From You
Autor: Lisa Schroeder
Série: ----
Nakladatelství: Simon Pulse (2008)
Vydání u nás: nechystá se

Rodiče Alici pojmenovali podle známé postavy Alenky v říši divů (Alice in Wonderlad v originále). Alicina matka byla umělkyně a své dceři byla neuvěřitelně blízká. Alice svou matku milovala a ona milovala být její matkou. Milovala.. Alicina matka před několika lety zemřela na rakovinu. Alice tedy nějakou dobu žila jenom s otcem, se kterým také měla vybudovaný pevný vztah. Ale jak už to tak bývá, její osamělý otec si našel novou ženu. Oženil se s ní a právě se jim narodilo dítě. Holčička Ivy. Z Alice se tak stala velká sestra. A není z toho příliš nadšená. Alice se svou nevlastní matkou nemá dobrý vztah, a vztah s otce také začíná pokulhávat. Ještě, že má svého přítele, Blaze, kterého miluje, který miluje ji. Když ale uvízne se svojí poloviční sestrou a nevlastní matkou v autě, po velké sněhové bouři, je nutné si uvědomit, co pro ni znamená láska, život a její blízcí.

Ze všeho nejdříve, je nutné podotknout, že kniha je psaná ve verších. Verše nejsou nijak zvlášť rýmované, ale pořád jsou to verše. I přes to, že kniha má přibližně 350 stran, čte se neuvěřitelně rychle – a to z toho důvodu, že na stránce jsou často i maximálně 4 řádky o čtyřech slovech. Angličtina je lehká, autorka nepoužívá žádná zvláštní a neobvyklá slovní spojení, proto tuto knihu v originále zvládne každý, kdo má alespoň nějaké jazykové základy a základní slovní zásobu.

Far From You je již moji druhou knihou od Lisy Schroeder. Její styl je neuvěřitelný. Slova plynou neuvěřitelnou lehkostí a pořád jenom napjatě čekáte, co se stane. Nejde o akci a nějaké plížení se tmavou uličkou. Ne. Tady čekáte, co se stane po citové stránce. Jestli se Alice dokáže smířit se smrtí matky a pohnout se dál. Zda si dokáže uvědomit, že matčinou smrtí Alicin život neskončil.  Že pořád má otce, který ji potřebuje a miluje, i když si našel novou manželku. –Což je ukázka toho, že on dokázal udělat ten krok a dokázal si připustit ten fakt, že musí žít dál i po tom, co ztratil svoji lásku.

U velké většiny anglických knih, které jsem přečetla, bych byla pro, aby se vydaly v češtině, aby se k nim mohli dostat i tací čtenáři, kteří prostě čtení v originále neholdují. U knih o Lisy Schroeder už o tom tak přesvědčená nejsem. Jsem přesvědčená, že kniha by překladem ztratila něco ze svého kouzla. A to proto, že některý slovní spojení jsou opravdu úžasná a nevěřím tomu, že by se kniha dala přeložit tak dokonale, aby se zachovala ta pravá atmosféra.

Knihu doporučuji všemi deseti a ještě více! Když jsem po dočtení Babe in Boyland hledala další knihu v originále, do které se pustím, jsem asi o půl desáté večer ve čtečce objevila právě Far From You. Ani nevím jak, ale o půl dvanácté jsem se slzami v očích skončila. Druhá polovina je tak dech beroucí, že je knihu opravdu možné přečíst na jedno posezení. Pro některé je to možná až moc chvály, na jednu knihu, ale věřte, že tento příběh a autorčin styl a atmosféra knihy, si všechny udělené hvězdy zaslouží.

Recenze - Babe in Boyland

Název: Babe in Boyland
Autor: Jody Gehrman
Série: -----
Nakladatelství: Dial (2011)
Vydání v ČR: nechystá se

Natalie píše do školních novin jako „poradkyně ve vztazích“ alias „Dr. Aphrodite“. Její články a rady jsou úspěšné a čte je drtivá většina školy.. tedy, až dokud její rady nevedou k rozpadům vztahů a k naprosto nesmyslným činům. Když Dr. Aphroditu začne pomlouvat klučičí část osazenstva, nadávají jí , že ona může za jejich zpackané vztahy, protože to byla právě ona, kdo dával jejich přítelkyním ty otřesné rady – začnou ji odsuzovat, že o klucích, a o tom, jak přemýšlejí neví vůbec nic. A to je pravda. „Rady“ které dává holkám nejsou vlastně žádné rady, ale píše jim pouze to, co ony opravdu slyšet chtějí. Natalie se proto rozhodne, že se stane klukem. Tedy, na týden. S pomocí dvou nejlepších kamarádek se z ní stane Nat – student na chlapecké akademii Underwood. Natalie ale nepočítala s tím, že se zakouká do svého spolubydlícího – Emilia.

Moment, říkáte si? Tohle už znám z filmu.. Ano, na podobné – stejné? – téma byl natočen film „Super náhradník“ s Amandou Bynes v hlavní roli. Ta se na týden převlékla za svého bratra, aby mohla hrát fotbal a aby se její bratr nedostal do průšvihu.  Film nepostrádá trapné ani vtipné momenty. Ano, kniha od Jody Gehrman by se k filmu dala přirovnat v mnoha a mnoha věcech. V žádném případě tím ovšem nechci říci, že Babe in Boyland je Super náhradník jako přes kopírák. Jody dokázala vytvořit úžasnou knihu i přes to, že nepřišla s nijak originálním nápadem. Dokázala se postarat i o zvraty, které jsou sice naprosto předvídatelné, ale kniha je tak čtivě napsaná, že vám to snad ani nemůže vadit.

Jelikož je Natalie-Nat sama holka mezi bandou kluků, není ani tady nouze o trapné a vtipné momenty, které autorka zvládla perfektně! Už dlouho se mi nestalo, že bych se u knihy opravdu smála nahlas. Některé momenty, které musela Natalie prožívat byly opravdu.. k popukání. Co více si u dívčího románu přát? Ach, ano.. kluka, do kterého se hlavní hrdinka zakouká. Ani ten tu nechybí. U momentů mezi Emiliem a Natalii jsem se opravdu nemohla udržet a pořád se culila, ano, i přes to, že Natalie byla převlečená za Nata.

Natalie je postava, kterou si prostě nemůžete neoblíbit. Vždy byla populární a oblíbená. Ale nikdy ne nafoukaná a namyšlená. To, co Natalie dokázala udělat pro to, aby zjistila, jak to u kluků vlastně chodí, mně nepřestávalo udivovat.

Jak už jsem se zmínila, příběh je opravdu předvídatelný, a hned na začátku vám prostě musí být jasné, jak to celé musí skončit. Ale i přes to, je příběh úžasný. Ach, ano. Nedá mi to, musím se zmínit o obálce. Myslím, že ke čtení mně nenalákala ani tak anotace, jako úžasná obálka, která naprosto sedí k příběhu. A určitě ke přečtení přispěly i ty kladné názory a vysoká hodnocení mých přátel na goodreads.

Je veliká škoda, že si knihy zatím nevšimlo žádné české nakladatelství. Pokud ale v angličtině aktivně čtete, na nic nečekejte a do knihy se pusťte. A Vy, kteří stále se čtením v originálním znění váháte, tohle je kniha, se kterou byste mohli začít. Poutavý příběh, zajímavé postavy, ale hlavně – opravdu, opravdu jednoduchá angličtina. Moje konečné hodnocení je možná trochu nadsazené, ale to mně vůbec netrápí. Kniha se mi líbila i přes ne příliš originální nápad, bavila jsem se u ní, smála se a proto je hodnocení více než zasloužené. A pozor! Kniha nemá žádná další pokračování, což je dnes opravdu vítané.

Co více, dodat? Snad jenom takovou maličkost. Autorce nedávno vyšla její nejnovější kniha – Audrey’s Guide to Witchcraft. Bude to „kouzelnická“ kniha, a můžu říct, že po Babe in Boyland, se na ní opravdu těším!

Recenze - Tak padne náš svět

Název: Tak padne náš svět
Originální název: The Way We Fall
Autor: Megan Crewe
Série: Fallen World (1)
Nakladatelství: Egmont 2012

Kaelyn žije se svou matkou, otcem a bratrem Drewem na malém kanadském ostrově. Žijí si poklidným životem, Kae chodí do školy, není moc společenská, ale čas, který netráví mezi lidmi tráví v přírodě, nebo ponořená do knih, případně se stará o svou malou sestřenici Meredith. Matka Kaelyn pracuje na benzínce a její otec je vědec, který se zabývá nemocemi, mikroby, atp. Jejich běžný, každodenní život naruší záhadná  virová nemoc, neznámého původu. Vir začíná napadat lidi na ostrově, vláda na ostrov uvrhne karanténu. Zásoby se tenčí, lidí ubývá, zdraví stále bojují o své přežití. Nepřestávají bojovat o naději.  

 ○ Všechno začíná nenápadným svěděním, přes kýchání a kašlání, vysoké teploty – jako obyčejná chřipka. V dalším stádiu ale opadnou vaše zábrany a začnete lidem na potkání vyprávět své nejtajemnější a nejtajnější tajemství, nakonec vás postihnou halucinace a potom.. potom budete mrtví. ○

wehearit.com

 Kniha začíná pomalu ale autorka na nic příliš nečeká. Autorka píše ve formě dopisů, či emailů, které však Kaelyn nikdy nepošle svému blízkému kamarádovi Leovi, který odjel studovat do New Yorku. Vypráví mu, jak život na ostrově probíhá – den po dni. Kniha je psaná velmi čtivě a jelikož je Kaelyn šestnáct let, je kniha psaná lehce „puberťáckým“ stylem. Stránky ubývají neuvěřitelným tempem a jelikož je kniha opravdu chytlavá a příběh vás jednoduše drapne do svých spárů a nepustí ani po dočtení poslední strany, máte ji přečtenou během dvou dnů. 

Protože vir postupuje opravdu rychle, na ostrově je čím dál méně lidí naživu a ještě méně lidí zdravých. Nemoc se vyhýbá jen šťastným jedincům. Protože otec Kae pracuje v nemocnici, je v neustálém styku s nemocnými, se zemřelými a s největší pravděpodobností i s virem samotným. Kaelyn přichází o spolužáky i o spoustu blízkých - ne vždy kvůli nemoci - a i když je několikrát sražena k zemi kvůli bolesti ze ztráty, pokaždé se dokáže vzchopit a sebere se natolik, aby mohla pomáhat ostatním ostrovanům, kteří pomoc potřebují. 

google.com

I přes to, že atmosféra na ostrově je ponurá, lidé nevycházejí z domu, nebo jsou všichni v nemocnici, Kaelyn najde i svou první lásku. Možná by si někteří jedinci mohli říct, že láska do takového příběhu vůbec nepatří. Omyl. Autorka právě touto mladou láskou dává najevo, že i když je opravdu nejhůř, může vysvitnou malé světýlko naděje a vyhlídky na dobré časy.

Na knize mně naprosto uchvátila atmosféra knihy. (jen mezi námi, když jsem knihu četla venku při bouřce, bylo to něco). Na pár místech jsem se přistihla, jak čtu se zatajeným dechem. Bylo zde spousta dojemných i dramatických scén, které mi dokázaly vehnat i slzy do očí.

 Filmů s podobnou tématikou, o všemožných -i nemožných- virech a nemocech jsem viděla opravdu spoustu, a jejich určitě velká spousta, kterou jsem zatím neměla tu možnost vidět. V tomto množství filmů, je dobré brát v potaz, že ne všechno v tomto tématu bude naprosto originální a neotřelé. Ale autorka si s touto záplavou epidemických-filmů poradila opravdu dobře. Ale na druhou stranu, knihu s epidemií jsem četla naprosto poprvé a možná tohle je ten důvod, proč jsem z knihy naprosto nadšená. I pár dní po dočtení knihy jsem na příběh a na všechny postavy musela neustále myslet a modlila jsem se, aby se vydání druhého dílu blížilo co možná nejrychleji. A protože knížka neskončila podle mých představ o původu viru jsme se dozvěděli velké kulové, je opravdu na místě těšit se na další díl. 

S čistým srdcem knihu hodnotím plným počtem bodů a asi si vyškubu vlasy nervozitou, abych se dozvěděla, jak autorka celou záležitost s virem vymyslela. Knihu jednoznačně doporučuji, pokud toužíte po napětí a neotřelém knižním zážitku.

Recenze - Jak začíná láska

Název: Jak začíná láska
Originální název: The Boy Next Door
Autor: Meg Cabot
Série: Boys/Kluci (1. díl)
Nakladatelství: BBart 2012

Mel Fullerová pracuje v novinách New Yourk Journal, píše sloupky o nejnovějších drbech na stranu 10. Strana 10 je místem, kde se může vyjádřit. Melissa má nejlepší kamarádku Nadine, která má před svatbou, bývalého přítele, který jí stále uhání, má šéfa, který jí neustále šlape na paty a má také úžasnou starou sousedku. Právě Melissina 80-ti letá sousedka paní Friedlanderová je ve svém bytě přepadena a upadne do kómatu. Mel by se se svou dobrou povahou ráda o obrovskou dogu Paca a dvě ustrašené kočky postarala, ale její pracovní povinnosti jí to nedovolí, proto kontaktuje synovce své sousedky Maxe, ten ale nemá náladu na opečovávání čtyřnohých mazlíků, proto do této role "uvrtá" svého kamaráda Johna.. -a pozor Mel! zdá se, že John je ve všech ohledech dokonalý!

Je tu několik věcí, které vás na knize zaujmou, aniž byste ji museli číst. V první řadě, je to nádherná obálka, která se určitě povedla a je lepší, než originální! Druhou důležitou věcí je autor! Ano! Tohle je přeci MEG CABOT! Autorka úspěšných sérií -jak v zahraničí, tak u nás- Mediátor, nebo Princezniny deníky. A poslední věcí, která zaujme, je způsob, jakým je kniha napsaná. Pozor! Nejedná se o klasickou kapitolovou knihu, ne. Jak začíná láska je kniha, která je psaná jen a pouze v emailech. Před čtením jsem měla opravdu strach, jak se budu v celé knize a v ději vyznávat. Ale už po pár stránkách mi bylo jasné, že emaily se čtou opravdu snadno. Právě proto, že je kniha psaná v elektronické poště, nemá kapitoly a proto -pozor!varování!- není možné, abyste přestali číst.

Jestli jste už četli jakoukoli knihu od Meg Cabot jistě víte, že se smíchu nevyhnete. Přesně takovouto knihu jsem hledala. Knihu u které budu smíchy prskat až na zeď! Hláškám, které postavy vypouštějí do éteru, se prostě musíte zasmát! Postavy jsou naprosto úžasné, jejich charakter Meg dobře propracovala! Melisu bych chtěla za kamarádku. Johna byl samou láskou umačkala a Maxe bych nejradši vystřelila na měsíc.

Knížku Jak začíná láska doporučuji z jednoho (a spousty dalších) důvodu. Je vtipná, reálná, jednoduchá, romantická, vtipná, poutavá, napínavá, smutná, ale hlavně - naprosto úžasná. Je to příběh, který se bezvadně hodí třeba právě na konec školního roku, když ve škole jsou samé shony se známkami, hodí se i k lenošení u bazénu -které klepe na dvířka. Tato (i ostatní autorčiny knihy) jsou dokonalé pro odpočinek. Nejsou to knihy, u kterých si musíte namáhat mozkové závity. Ano, jsou to knihy, u kterých můžete, takříkajíc, vypnout a pouze si užívat bezvadný, ničím nerušený čtenářský zážitek.

Rozhodně nelituji, že jsem do knihy zainvestovala, protože tohle je kniha, kterou nepřečtete pouze jedinkrát, ale můžete se k ní vrátit vždy, když zrovna nebudeme mít úsměvů na rozdávání. Moje hodnocení je proto určitě zasloužené!

Recenze - Between Shades of Gray

Autor: Ruta Sepetys
Název: Between Shades of Gray
Nakladatelství: Penguin 2011
Vydání v ČR: nechystá se
EDIT: info přímo z CooBoo. Vydání knihy v českém jazyce je stanoveno na příští rok! :) hurá!


Anotace: (přeložená mnou):
Jedné noci jsou 15-ti letá Lina, její matka a mladší bratr vytrženi z jejich domova Sovětskými vojáky, jsou strčeni do dobytčího vozu a posláni pryč. Jsou deportováni na Sibiř.
Nepředstavitelná a otřesná cesta začíná. Lina neví, jestli ještě uvidí svého otce nebo své kamarády. Ale odmítá se vzdát naděje. 



14. června 1941 byli Lina, její matka a Jonas odvlečeni z vlastního domova. Vytrženi ze svého každodenního života. Sovětští vojáci je zavřeli do vlaku pro dobytek, kde se museli několik dlouhých týdnů mačkat se spoustou lidí, kde čekali na to, čemu se nedalo vyhnout. Během těchto týdnů čekání Lina naposledy viděla svého otce ve vlaku plném můžů. Po spoustě týdnů byla Lina s matkou a bratrem odezeni na farmu, kde musejí v neuvěřitelné těžkých podmínkám žít a pracovat.Čekají je však ještě horší podmínky a zkušenosti..
Lina, jakožto umělkyně, si vše zapisuje a kreslí, aby mohla svému otci ukázat, co zažili.


Už na základních školách se učí o hrůzách druhé světové války. O koncentračních táborech, o vyhlazovacích táborech.. nechci vám tu dělat žádnou přednášku z dějin, které bystě měli všichni dobře znát. Co už ale asi všichi nevědí je to, že Stalin v tehdejším Sovětském svazu prováděl ještě horší věci. Na Sibiři byly podobné tábory jako vytvářel Hitler. Nazývaly se gulagy, a v nichž zemřelo až dvakrát více lidí, než v tzv. Třetí říši. 
Nemyslete si, že autorka Ruta Sepetys svůj příběh "vytáhla z paty". Ne. Ona píše o historii své vlastní rodiny. Podnikla několik výzkumných výletů to Lotyšska, navštívila místa, kde byla Lina držená. Opravdu se o tohle téma před psaním knihy zajímala a je tudíž dobře informovaná a je to na knize znát.

Lina doufá ve svou rodinu. Ve svou zem. Ve svou budoucnost. Ve svou lásku - v první lásku s chlapcem, kterého sotva zná.. avšak ví, že ho nikdy nechce ztratit. Udrží naděje Linu naživu?

Kniha obsahuje otřesný příběh. Utrpení Liny a její rodiny je otřesné. Ale i přes to, příběh ubíhá s neuvěřitelnou lehkostí, protože když se do příběhu začtete, budete hltat každé slovo. Tohle je jedna z těch knih, ve kterých s hlavní hrdinkou prožíváte každý okamžik, s napětím očekáváte, co se jí na další straně stane, jestli se dostane z trablů, do kterých se dostala. 


Překvapilo mně, že kniha má neskutečně lehkou angličtinu. Proto, jestli vás ve čtení odrazuje právě to, že není přeložena do češtiny, určitě se čtení nebraňte a pusťte se do ní. Kniha Between Shades of Gray je neskutečná, obsahuje nevšední příběh a je nezapomenutelná. Kniha je založena na vzpomínkách přeživších a na vzpomínkách členů rodiny samotné autorky.

-Have you ever wondered what a human life is worth?

-That morning, my brother's life was worth a pocket watch ...  

Recenze - Leaving Paradise

Autor: Simone Elkeles
Název: Leaving Paradise
Nakladatelství: Flux (2007)
Vydání v ČR: nechystá se

Rok po otřesné nehodě je Caleb propuštěn z vězení, do kterého byl zavřen po tom, co opilý srazil Maggii autem a přivodil jí zranění, jehož následky si Maggie ponese celý život. Caleb se ve vězení velmi změnil. Už není takový machýrek, jako byl dřív. Už nerandí s překrásnou Kendrou. Už ho nezajímají párty, i jeho rodina se změnila,střeží obrovské tajemství - které by mělo zůstat ukryto. Jednoduše, vše v jeho životě je teď jiné.

wehearit.com

Maggie si byla jistá, že do Calebova propuštění odjede z Paradise do Španělska. Avšak kvůli zranění, rehabilitacím a hlavně kvůli nemožnosti sportovat si bude muset svůj kurz a pobyt ve Španělsku zafinancovat z vlastní kapsy na což však ona, ani její matka nemají, a její otec se o ní nezajímá, pokud se k němu sama nepřihlásí. A co hůř, než že je zmemožněn útěk z Paradise, kde je po nehodě úplně sama a nemá žádné přátele? Její nenáviděný soused, bratr bývalé nejlepší kamarádky Leah, Caleb se vrací..

Jenom po přečtení anotace by mě kniha nejspíš nezaujala. Nepřidal by tomu ani pohled na lacině vyhlížející obálku. Co k mému upřečtení opravdu hodně pomohlo je vysoké hodnocení, které na internetové stránce goodreads ke knize patří. Velká většina lidí je z knihy nadšena. Nechápala jsem, proč se jim tahle klišoidně vyhlížející kniha může tak líbit? Proč jsou z ní tak unášení?

Autorka však nevytvořila pouze románek mezi dvěma postavami, které si div nezapřisáhly, že spolu už v životě nepromluví. Ne. V knize je toho více. Simone Elkeles výborně popisuje pocity obou postav, a docílila toho tím, že každá kapitola je vyprávěna na střídačku Calebem a Maggií. Autorka popisuje nejen rozvíjející se hluboký vztah mezi dvěma hlavními postavami, ale i problémy v rodině, přátelství, nenávist, ukrytá tajemství - tajemství, které jsem já osobně vůbec neočekávala a to jsem si po pár stranách říkala: "Hm, takže je jasné jak tohle skončí." Vážení, jak jsem se zmýlila.

weheartit.com

Neskutečně jsem si oblíbila postavu Caleba. Není to takový boreček a machýrek, jak by se na první pohled mohlo zdát. Možná pochází z bohaté rodiny, ale peníze nejsou všechno, proto to také neměl tak úplně jednoduché. Naopak postava Maggie mi dala chvíli zabrat, než jsem es vcítila do jejích pocitů. Chápu, že zažila krušné časy, že má následky z nehody, ale její fňukání se mi občas zdálo trochu moc. Ovšem tento drobný detail mi během čtení přestal absolutně vadit, nebo jsem se na něj už příliš nesoustředila.

Kniha plyne neskutečně lehce a díky opravdu, OPRAVDU lehoučké angličtině se hodí i pro ty, kteří by rádi se čtením v angličtině začali. Neměli byste mít nejmenší problém. Tři sta stran uplyne, ani nevíte jak a je konec příběhu, který vůbec neskončil tak, jak jsem si po pár stranách myslela.

Určitě bych knihu doporučila, kdo chtějí knihu u které si odpočinou od všech nadpřirozených bytostí. Obyčejný příběh z každodenního života. Nejkrášnější na téhle knize bylo snad i to, že byla tak reálná. A to se o každé knize podobného žánru určitě říct nedá, některé jsou až příliš přeslazené a zaměřují se právě jenom na cukrování postav. To se u Leaving Paradise stát opravdu nemůže.

Anna and the French Kiss

Autor: Stephanie Perkins
Název: Anna and the French Kiss
Vydání v ČR: vyjde v roce 2012 u nakladatelství CooBoo

Nevěřím, že bych na tuhle knihu zvládla napsat objektivní recenzi .. to proto, že je tak úžasná.. proto asi tentokrát trošku jinak..

Anna je poslána rodiči na internátní školu do Francie - do Paříže. Anna odjíždí od kamarádů, od rodiny, od svého (skoro) kluka a od všeho, co dosud znala. Musí se vyrovnat s tím, že následující rok prostě musí strávit v nejromantičtějším městě na světě.
Anna se musí aklimatizovat v novém prostředí. Francouzsky umí možná tak "yes" - "oui". Nikoho tady nezná a má z následujícího roku určitě obavy. Má ale štěstí, že jsou ve škole všichni tak přátelští. Seznámí se se spoustou lidí a také, samozřejmě, s úžasným Étienném St. Clairem. Z Anny a Étienna se stanou dobří přátelé, ale s postupem času si Anna uvědomuje, že by zde mohlo být něco více, než jenom přátelství. Je tu ovšem menší, nenápadný zádrhel. Étienne má přítelkyni, se kterou už nějaký ten čas randí a přece všechno nezahodí jenom kvůli jedné Američance.
Étienne možná má přítelkyni, ale Anna nezůstane na ocet.. no tak! Jste přeci v Paříži! Anně se z kluků začne pěkně motat hlava!

"A moment of reserve. That was it? The whole story?"
"Yes. God, you´re right. That was pants."
I sidestep another aggressive couscous vendor. "Pants?"
"Rubbish. Crap. Shite."
Pants. Oh, heavens, that´s cute.

Knížka je napsaná neuvěřitelně lehce, poutavě a stránky plynou, že si ani neuvědomíte, že jste na konci. Celá kniha je klasický dívčí román, chcete-li contemporary (kniha bez nadpřirozených prvků). Na knihu jsem se velmi těšila, proto jsem nečekala na české vydání (které se, jak už jste se mohli dočíst, plánuje na rok 2012) a pustila se do ´Anny´ v angličtině. Pokud si chcete knihu přečíst, ale máte z angličtiny strach. Musím podotknout, že autorka celý příběh napsala velmi jednoduše a je snadno čitelný pro všechny.
Étienne.. povím vám to jednoduše, někoho, jako je Étienne St. Clair, si prostě musíte zamilovat! Během scén, kterých bylo spousta, mezi Annou a St. Clairem, mi nezbývalo nic jiného, než se pitomě uculovat. A naskytly se i tak úžasné, srdceryvné scény, že jsem neměla daleko k tomu, abych se štěstím rozbrečela!

French name, English accent, American school. Anna confused. 

 Samozřejmě, že celou dobu víte, jak celý příběh skončí. Ale komu to vadí? Jako oddechová knížka, kde na vás na každé straně nevyskakují upíři, vlkodlaci, andělé nebo nikdo neumírá ve zvráceném dystopickém světě, je tohle dokonalý výběr. Neprohloupíte, když si knihu přečtete.. naopak! Byli byste blázni, kdybyste si nepřečetli jeden z nejlepších dívčích románů. Ehm, pokud vám to náhodou ještě nedošlo, jsem z knihy nadšená.. a, pokud jsem to ještě nezmínila .. Étienne and Anna the best couple ever!

Recenze - Jezdci časem

Autor: Alex Scarrow
Název: Jezdci časem
Originální název: Time Riders
Série: Jezdci časem (1. díl)
Nakladatelství : BBart

Liam O´Connor měl zemřít na nepotopitelné lodi Titanic v roce 1912.

Maddy Carterová měla v roce 2010 zemřít při teroristickém útoku na letadlo.

Sal Vikramová se měla rozloučit se životem v roce 2026 při požáru.

Ale všichni byli zachránění..

"Podej mi ruku.."

Náš svět a celé lidstvo už potkalo spoustu špatných věcí. Jednou z nich bylo i vynalezení stroje na cestování časem. Říkáte si, že díky cestování v čase by se dalo všem katastrofám předejít? Omyl. Budete-li si zahrávat s časem, je dost dobře možné, že se přihodí něco zlého.

google.cz

A tady se dostáváme k tomu, proč byla založena organizace "Jezdci časem". Jezdci časem musí kontrolovat detaily v čase. Musí zaregistrovat každý časový posun - změnu. Když pomocí speciálních technologií a svých bedlivých očí zpozorují změnu v čase, musejí se vydat na určené místo a vše napravit tak, aby vše zůstalo tak jak má a aby naše minulost a budoucnost nebyla změněna.

Příběh začíná v roce 1912, kdy se na moři potápěla kolosální nepotopitelná loď.. ach, ta ironie osudu.. Z paluby E, byl zachráněn Liam O´Connor. Už stál po kotníky se vodě, když se z ničeho nic objevil stařičký pán - Foster - a nabídl mu, že může žít, ale bude pracovat pro organizaci Jezdci časem. Kdo by takovou nabídku odmítl, když je jasné, že je smrt nevyhnutelnou situací. Následovala záchrana Maddy Carterové, která měla zemřít po pádu letadla. Ale i ona uslyšela tu kouzelnou větu: "Podej mi ruku."

google.cz

Naši tři hrdinové následně projdou výcvikem, aby zvládali odhalit posun v čase a aby dokázali docílit následného napravení. Oni sami žijí ve svém vlastním světe, kdy jsou uzavřeni na stanici a stále prožívají dva dny pořád a pořád dokola. Jsou to dny 10. a 11. září 2001. Ano, den před a den útoku na americká dvojčata v New Yorku a Jezdci jsou stále ve středu všeho dění. 

Liam, Sal a Maddy jsou již po výcviku a pravidelně a bedlivě pozorují svět kolem sebe a kontrolují, zda nedojde k časovému posunu. Co ale nečekají.. během jednoho okamžiku se svět změní tak, jak ho nikdo nezná..

Liam O´Connor. Přišel do roku 2001 z roku 1912. Je pro něj asi nejtěžší vžit se do své nové role. Vůbec nezná počítače, elektroniku a různé technické vymoženosti. A je to právě on, na kterého připadl ten nejtěžší úkol. Naštěstí na to není sám a je mu přidělena "podpůrná jednotka Bob". Bob je vlastně uměle vytvořený člověk-počítač. Doprovází Liama a je velmi dobrým a potřebným pomocníkem, protože ve svém robotické mozku má uložené veškeré potřebné a důležité informace.
V době, ze které přichází Sal Vikramová je New York již dávno zdevastované a mrtvé město. Proto je velmi ráda, že může vidět New York- město, které nikdy nespí, ve své největší prosperitě, slávě a kráse.

deviantart.com

Čtenáři, který nezná alespoň základní historické události, by mohlo dělat problém, že jednoduše nepochytí historickou podstatu knihy, nebo ji jednoduše nebude chápat. Ale neděste se, historie, kterou je kniha, pochopitelně, protkaná je velmi známá. Autor se neobtěžoval seznamovat své čtenáře s tím, kolik měl čtrnáctý prezident Ameriky manželek a kolik zabil tchýní a podobnými blbostmi. 

Kniha je napsaná velmi dobře. Napětí stoupá a graduje. A musím pochválit český překlad, který je opravdu povedený! Jediná připomínka, když se děj odehrával v minulosti v Německu, jsou ponechána německá slovíčka a mnohdy i celé věty. Protože se německy učím, nedělalo mi to větší problém, ale někomu, kdo s němčinou není seznámen, by tato maličkost mohla vadit. Ale je to opravdu pár větiček, kterou jsou navíc v kontextu snadno domyslitelné a parádně přidávají na atmosféře knihy.

Ke konečnému hodnocení bych dodala jenom pár věcí. Obávala jsem se, jak se autor popere s cestováním v čase, měla jsem strach abych v tom, jak se říká, neměla guláš. Nestalo se, autor se s časem vypořádal velmi dobře a kniha je snadno chápatelná - co se cestování časem týká. Poslední třetina knihy se mi líbila nejvíc a úplně jsem se klepala nedočkavostí, abych se dozvěděla, jak to celé může dopadnout! Pokud jsem vás doteď nenavnadila.. Přečtěte si Jezdce časem, určitě nebudete litovat svého času ba ani peněz utracených za knihu.

Recenze - Blood Red Road

Autor: Moira Young
Název: Blood Red Road


Saba celý život žije na místě zvaném Silverlake. Pěkný název, říkáte si, že? Omyl. Vyprahlá pustina ovlivňována opakovanými písečnými bouřemi. Saba zde žije se svým otcem, bratrem Lughem, který je jejím dvojčetem a mladší sestrou Emmi. 
S mladší sestrou Emmi se Saba nedokáže snést.. viní ji za smrt jejich matky, která zemřela při porodu Emmi.. Na druhou stranu, člověk, který je pro Sabu středem světa je právě její bratr Lugh. Život bez něj si osmnáctiletá Saba nedokáže představit.. Až jednoho dne Lugha unesou muži na koních.. A jako správná hrdinka se Saba vydává hledat svého milovaného bratra.

Měla jsem ze čtení knihy obavy. Teď nemyslím kvůli ději, nebo tak.. Ale kvůli tomu, jakým způsobem je kniha napsaná. Spusta nespisovné angličtiny a občas to vypadalo, jako by si autorka vymýšlela vlastní slova. Ale až se začtete do samotného příběhu, přestanete gramatické chyby a nonsensy vnímat. Ze začátku mi vadila nepřítomnost úvozovek. Věty jsou psané stylem ...I says ... he says... Ale i tento nedostatek byl brzy zapomenut.

Saba je osmnáctiletá dívka, která se vydá na dlouhé a nebezpečné dobrodružství. Jak jsem již zmínila, nijak se netajím tím, jakou nenávist chová ke své sestře. To mě na jejím chování neskutečně vadilo, netají se svou nenávistí k mladší bezbranné osobě, ale netají se ani tím, jak strašně zbožňuje svého bratra. Všichni chápeme, že je rodina důležitá, ale Saba si o Lughovi snad myslela, že je bůh, Lugh umí všechno, Lugh jí nejvíc rozumí, Lugh si se vším poradí, Lugh.. Lugh.. Lugh.. A na svou pouť se vlastně také vydává jenom kvůli němu.

Můžeme být rádi, že na své cestě potkává i jiného mužského, než je její bratr. Tím je neodolatelný a šarmantní Jack. Doufala jsem, že tu úžasně akční knihu nezkazí romantika.. a moje přání byla vyslyšena. Jiskření mezi Jackem a Sabou nijak nenarušuje akčnost knihy. Jejich slovní přestřelky jsou trefné a mnohdy velmi vtipné. Častokrát jsem se smála nahlas. A Jack? oh, sám Jack je úžasný a nejde si ho nezamilovat. Už od jeho první věty jsem věděla, že ho budu zbožňovat.

I laugh. Yer crazy, I says.I was fine till I met you, he says.(Jack + Saba)

Like what you see, Angel? (Jackova první věta)

Are you followin me?My my, he says, you do have a high opinion of yer charms.(Saba + Jack) 

D´you rile somebody every time you open yer mouth? I says. Pretty much, he says. (Saba + Jack)

 Svět, který Moira Young vytvořila, se určitě dá nazývat dystopickým světem. Je úžasné, jak autorka myslela na takový detail jako je právě jazyk knihy. Myslíte, že za 200 let tady lidé budou mluvit pořád stejně? Ne? Autorka na toto myslela.
Kniha je plná akce, boje o přežití, ano. Boj o přežití je jedna z hlavní linií příběhu. Pokud hledáte něco neobvyklého, příběh, do kterého se začtete tak, že nebudete moci přestat, Blood Red Road je přímo pro vás. Není to jako nic, co jsem doposud četla, a přesvědčit se o tom můžete jedině tak, že si knihu přečtete. A nebojte se stylu, jakým je kniha napsaná, po pár stranách už vám přijde, jako byste četli správně gramatickou knihu.. a spousta nonsensů opravdu "vypadá" dobře. Jeden z mých nejoblíbenějších - Oh mi gawd = Oh my god.
Doufám, že jste dostatečně pochopili mé nadšení z této knihy. A mé nadšení je mnohonásobné. Jsem ráda, že jsem si tento zázrak konečně přečetla. Jsem ráda, že mi tento styl nedělal problém. A jsem ráda, že jsem měla tu čest s Jackem! :) Prostě a jednoduše - přečtěte si Blood Red Road! :))