Recenze - Navždy

Autor: Alyson Noël
Název: Napořád
Originální název: Evermore
Nakladatelství: Argo (2010)

Pro sedmnáctiletou Ever je tohle těžké období. Při automobilové nehodě jí zahynuli rodiče i mladší sestra Riley. Jediná Ever přežila a nese za to těžké výčitky. Ale i ona si z nehody odnesla jisté následky - stala se z ní jasnovidka.. slyší myšlenky lidí kolem sebe, vidí jejich aury. Ever teď žije u své tety a úplně se změnila. Dřív byla ve škole oblíbená, měla spoustu přátel, nosila krásné oblečení, sukně, lodičky.. ale teď? Ever sedí v rohu třídy, nosí velké vytahané mikiny s kapucí, kterou má vždy staženou do obličeje, sluchátka v uších, ve kterých jí zní hlasitá hudba - muzikou se Ever snaží přehlušit myšlenky ostatních lidí.
Jistou úlevou od myšlenek ostatních lidí je pro Ever Damen. Nový spolužák, který jako jediný dokáže udržet klid v její hlavě. Ale (což je naprosto pochopitelné!) Damena obklopuje spousta tajemství - bez nich by mohl být konec knihy klidně po třetí až páté kapitole. 


Jste fanouškem knih Stephenie Meyerové? Tak to je tato kniha právě pro Vás! Ano, takovouto reklamu si tyto knihy vysloužily. Já bych to pojala lehce jinak. Jste fanouškem naprosto vyšinuté-hlavní-hrdinky-která-si-sama-ani-nezaváže-boty? Jste fanouškem totálně-roztomilého-nádherného-tajemného-pro-hrdinku-naprosto-"nevhodného"hrdiny? Tak to je tato kniha právě pro Vás. Dá se říct, že autorka přišla s novým nápadem ("s novým" = nebudeme to přehánět), ale už jí udělalo problém zpracování. Přišlo mi, že se nedokázala zdržet ani u jedné situace delší dobu. Postavy byly v jednu chvíli na pláži a najednou.. baví se před domem Ever. Celé mi to přišlo příliš zmatené a neuspořádané. Ale jednu věc autorce upřít nemůžu. I přes to, že kniha se mi opravdu netrefila do chutě, tak kniha je napsána tak, (nebo to dělá překlad?chmpff) že plyne opravdu rychle, stranu po straně. I přes naprosto chybějící děj jsem knihu přečetla za dva večery. 


Ale celou zmatenost a neuspořádanost knihy bych odpustila nebýt Ever. Naprosto protivné holky, která se stará jenom o sebe, která je největší chudák pod sluncem. Ano, stal se z ní ze dne na den sirotek, ale to neznamenám, že se musí chovat tak, jak se chová. Ach, ano, Ever je naše hlavní hrdinka, tudíž její myšlenkové pochody musíte sledovat po celou dobu čtení. A Damen je kapitola sama o sobě. V takovýchto typech knih byste i museli očekávat, že hlavní mužský hrdina bude opravdový chlap, bude se snažit hlavní hrdinku zaujmout.. Ovšem Damenovo chování bylo otřesné, nevyzpytatelné a stejně jako zbytek knihy naprosto nesmyslné. 


Myslela jsem si, že knihu by mohlo zachránit konečné rozuzlení zápletky. No, vážení, buď jsem naprostý tupec, nebo cele vyústění bylo naprosto a nesmazatelně ubohé. Omlouvám se všem fanouškům této knihy za naprosté kritizování. A věřte, že i fanoušci jsou. Vím o spoustě lidí, kterým se tato kniha líbila, takže při rozhodování, zda knihu číst, nebo nečíst se nemusíte řídit pouze mou recenzí (či spíš.. tentokrát výčtem záporů knihy) .


Hodnocení dvě hvězdičky dávám kvůli tomu, že mi scházel děj, musela jsem snášet otravné postavy, kvůli chaotičnosti. Nízké hodnocení si také zasloužila kniha za to, že autorka se nechala "inspirovat" ve spoustě dalších knih (Twilight? Zavržený?)

Recenze - Zlodějka knih

Autor: Markus Zusak
Název: Zlodějka knih
Originální název: The Book Thief

Tady máte fanouškovský trailer na knihu, který mně svou atmosférou a asi i hudbou.. málem rozplakal.

Všichni jistě víme, jaká zvěrstva byla páchána za druhé světové války. O tomto tématu byla napsána spousta knih, ale australský spisovatel Markus Zusak pojal část tuto dějin po svém.
Zlodějka knih má více jak 500 stran, musím se přiznat, že jsem četla celé dny (i noci) a přečetla jsem ji za necelé tři dny.
Jak jsem již na začátku poukázala, Zusak události druhé světové vzal po svém.  Už jen samotný vypravěč příběhu, se vymyká všem dosud napsaným knihách o holocaustu a válce. Do postu vypravěče Zusak jmenoval Smrt.

˘UKLIDŇUJÍCÍ PROHLÁŠEN͢

Prosím vás, zůstaňte v klidu, 

na tu předešlou pohrůžku nehleďte.

To já jen tak naoko -

 nejsem žádná násilnice. 

Nejsem kruťas. Jsem vyústění.

A jaký je tedy příběh Zlodějky knih? Zlodějka knih - vlastním jménem Liesel Memingerová - se na počátku roku 1939 ve svých devíti letech stěhuje k pěstounům Hubermannovým - kteří bydlí za mnichovským předměstím v malém městečku Molching v ulici Himmelstrasse.

˘PŘEKLAD˘

Himmel = nebe

Liesel se k manželům Hubermannovým - Rose a Hans - měla původně nastěhovat se svým malým bratrem, ten bohužel zemřel, a Liesel se s jeho smrtí musí vyrovnat tak, jak jen je to v devíti letech možné. Liesel si do svého nového domova přináši i svoji první knihu, nedostala se k ní zrovna poctivě. Knihu s názvem - Hrobařova rukověť. A Liesel neumí číst..
Už tady dostátá sklep u Hubermannových svojí významnou roli v celém dlouholetém příběhu. Hans Hubermann učí Liesel číst - ve sklepě. Učí ji jednotlivá písmenka, vyučuje pomocí kreslení po zdi. Liesel dělá pokroky a za čas i svou první ukradenou knihu přečte.

Zlodějka knih poprvé udeřila  - počátek zářné kariéry.

V příběhu vystupuje spousta rozmanitých postav s rozdílnými charaktery.. Hans Hubermann - Lieselin pěstoun, kterému naše malá Zlodějka brzy začne říkat tati a pokaždé, když se Liesel v noci probouzí vyděšená nočními můrami, táta je pokaždé na blízku. Rose Humbermannová - pěstounka - která, jak to tak vypadá, neumí nic jiného než ječet a nadávat. I přesto, v jádru je to skvělá žena a Liesel má ráda. Kluk s citronovými vlasy Rudy Steiner, který se v průběhu stran stane Zlodějčiným nejlepším přítelem a komplicem.  Frau Dillerová věrná árijka.

Beze slov by z Führera nezbylo nic. Nebyli by belhající se vězni, žádná potřeba útěchy ani vychytralé triky, které nám mají zlepšit náladu. K čemu byla slova?

Boxer Max, čtení ve sklepě, roznášení vypraného prádla, občasný Watschen, fotbal, nedostatek jídla, přítel, rodina, Führer, Hrobařova rukověť, Roznašeč snů, Česačka slov, smrt, hlad, Poslední cizinka mezi lidmi, Rudy, knihy, Saumensch, Dudenův slovník, Hitlerjugend, Hvízdal, táta, starostova žena, sklep, harmonika, knihovna, žid, Německo, Dohlížitel, Mein Kampf, Maják, Pes Faust, Pokřčení ramen, cigarety, zlodějství, psaní.. to jsou slova, kterými byste mohli definovat život Liesel Memingerové - Zlodějky knih.

˘DEFINICE˘

Watschen = pořádný výprask

Jen co jsem se se slzami v očích dostala za 526 stran, měla jsem potřebu začíst číst od začátku. Kniha, která vypráví o válce, by neměla být legrační a směšná, ale věřte, že některé činy Zlodějky knih a Rudyho Steinera vám vykouzlí úsměv na rtech. Ale hlavně.. kniha popisuje lhostejnost k lidskému životu, která za dob nacistického německa byla něčím, co bylo na denním pořádku. Příběh o vzájemné pomoci za těžkých časů.
Zlodějka knih je možná kniha o válce, ale i přesto, je to nádherný příběh, který vás donutí číst dlouho do noci.
Neotřela a originální, taková je Zlodějka knih.

Co takhle pusu, Saumensch?

vůbec jsem nevěděla, jak pojmout tuto recenzi, protože tahle kniha byla tak.. jiná.

ukázky jsou opsány z českého překladu knihy