Knižní maraton

Ano, tak si já jsem se rozhodla zapojit se do Knižního maratonu, který má na svědomí Ettelëa. Jistě víte, o co jde. Projekt velmi oblíbený z zahraničí, u nás se však něco takového objevilo poprvé, no, jednoduše. Je pravda, že oficiálně začal maraton už včera, tedy 21. června, ale to bych nebyla já, abych se zase nepřidala později.. a bude trvat do 5. července a co tedy? No přečíst za těchto 14 dní co nejvíce knih.

Opravdu si nechci přímo určovat seznam knih, ani počet, co bych chtěla přečíst, protože bych určitě četla něco jiného, protože kdykoli si určím, co budu číst, NIKDY to nedodržím. Nejenže bych chtěla za následujících čtrnáct dní dočíst všechny knihy, které dočíst musím, ale zároveň bych si chtěla trošku nahnat letošní goodreads challenge. Proč? Protože jsem neuvěřitelných deset!! knih pozadu. Strašné. Takhle málo jsem snad ještě nečetla..

Ale tak co bych chtěla přečíst.. i když se mi to asi nepodaří.

Takže jsem se zmohla na seznam šesti knih. Nemyslím si, že šest knih je moc, věřím si na takový počet, ale nevěřím si na tyto konkrétní knihy.

No uvidíme! Hodně štěstí všem zúčastněným. 

Monument 14 | Emmy Laybourne | Čtrnáct dětí. Jeden supermarket.

Název: Monument 14
Originální název: Monument 14
Autor: Emmy Laybourne
Série: Monument 14 (#1)
Nakladatelství: Baronet (2013)
Překlad: Zuzana Ľalíková

Konec světa přišel. Svět a lidstvo ničí jak destruktivní přírodní pohromy, bouřky, kroupy, zemětřesení, tak také lidský faktor - nebezpečné chemikálie, které unikají do vzduchu a na každého působí úplně jinak. 

Když jede 14 dětí různého věku ráno do školy, nikdy by je nenapadlo, že když se ráno loučili s rodiči, že to bylo možná naposledy, co je viděli. Obrovské kroupy, které začnou z nebe padat, naprosto zdevastují jejich autobus a několik dětí dokonce tento útok matky přírody nepřežije. Vypadá to, že děti našly úkryt, ve kterém mohou přežít, než se všechno vrátí zpět do normálu. Tak skončilo 14 dětí uvězněných v supermarketu, kde sice mají jídlo na spousty měsíců dopředu, pitnou vodu, elektroniku, hračky.. prostě o zábavu postaráno. Ne všechno ale bude tak růžové. 

(Ukázka): TAK MOC SE MI CHTĚLO SPÁT. VIDĚL JSEM, JAK SE DĚCKA PLAZÍ směrem k paní Woolyové. Pomáhala jim na všechny čtyři a postrkávala je do nouzového východu na boku.
Děti pořád křičely, pomáhaly si navzájem přes převrácená sedadla, uklouzávaly na ledových kroupách zbarvených krví dětí a pana Reeda a možná i motorovým olejem nebo benzínem, možná… ale mně se tak moc chtělo spát.
Byl jsem stále v přední části autobusu, tiskl jsem se k zemi a ten hustý černý dým mě zahalil. Jako by se kolem mě ovíjela chapadla chobotnice. Niko se plazil uličkou, kontroloval, jestli tu nikdo nezůstal. Byl jsem z větší části pod sedačkou, neviděl mě, dokud se neobrátil k odchodu.
Chtěl jsem mu říct, že budu v pořádku. Že tu jsem spokojený, je mi fajn a že je čas jít spát. Ale bylo obtížné říct ta slova, vydolovat je z hrdla a vyslovit je. Byl jsem příliš mimo.
Niko mě popadl za paže a začal mě vytahovat zpod sedadla.
„Pomoz mi!“ křičel. „Vykopni nohama!“
Snažil jsem se pohnout nohama. Byly tak těžké. Jako bych se snažil zvednout tlapu slonovi. Jako by se mi dolní polovina těla změnila v obrovský pytel plný olova.
Niko lapal po dechu, kouř ještě zhoustl. Jednou rukou mě popadl za vlasy a druhou mi vrazil facku.
„Zapři se nohama, nebo tu umřeš!“ řval na mě.
On mi dal facku! Nemohl jsem tomu uvěřit. Vídáváte to v televizi, ale jakmile to někdo udělá vám, jen překvapeně zíráte. Ale fungovalo to, ta facka. Probral jsem se. Vracelo se mi vědomí. Byl jsem vzhůru.
Vytáhl jsem se zpod sedadla a vyhrabal se na nohy. Niko mě napůl táhl uličkou, co ani uličkou nebyla, jen prostorem nad sedadly (však víte, autobus byl na boku).
Stále na nás dopadaly kroupy, rozbíjely prosklená okna. Jako by jejich déšť získával určitý vzorec. Malé kroupy, malé kroupy, nato několik pořádných pecek. Slabý, slabý, brutální.  (Monument 14, Emmy Labourne, Baronet 2013, str. 20 + 21, překlad Zuzana Ľalíková)

Zhruba takhle začíná příběh čtrnácti dětí, který mě zaujal jak zajímavou anotací tak úžasnou obálkou. Autorka na nic nečeká, nekoná se žádný zdlouhavý úvod, v podstatě hned jste vrhnuti do světa, který se žene do záhuby. Knih s post-apokalyptickou tématikou se objevuje čím dál více, proto je těžké přijít s nějakým opravdu dobrým nápadem, nebo se zajímavou a neokoukanou zápletkou. A jak to tedy zvádla Laybourneová?

Za hlavní hrdiny si autorka knih pro mladé-dospělé zvolila - logicky - děti a teenagery. V supermarketu uvízlo šest středoškoláků a osm menších dětí. Chování většiny postav mi neskutečně lezlo krkem. Malé děti byly některé roztomilé, některé na zabití, ale v jejich věku - možná i teď - bych vyváděla a po mámě se sháněla mnohem více a nikdo by mě plným mrazákem zmrzliny určitě neuplatil. A ti starší? Dean, jakožto hlavní postava z jehož pohledu je kniha vyprávěna ich formou, byl převážně opravdu na pěst. Měl by být vděčný, že jako jediný z uvězněných dětí má u sebe někoho blízkého - bratra Alexe - a měl by se starat, aby sobě i svému bráškovi zachránil zadky a ne se neustále užírat nad nešťastnou láskou k Astrid, která je též v supermarketu. No řekněte, kdyby knihu napsal mužský autor pletl by do příběhu romantiku? 

Skvělý začátek. Nudný prostředek. Dobrý konec. Ano, myslím, že nějak takto by se dala celá kniha shrnout. Začátek, kdy řidička autobusu paní Woolyová zachraňovala všechny z autobusů, byl velmi pěkným úvodem a opravdu dobrou akcí. Potom se ale všichni dostali do supermarketu důležitým se stalo jen neustálé přebírání zásob, upravování marketu, přebírání zásob.... a občas nějaké malé vzrůšo, aby čtenář neusnul. A konec? Poslední čtvrtina byla opravdu parádní! To jsem se až skoro klepala nadšením a touhou dozvědět se, jak to proboha může celé skončit! A musím říct.. konec docela překvapil. 

Co se týče stylu psaní. Jde vidět, že jde o autorčinu první knihu. O nějakém stylu se vlastně ani nedá mluvit, prostě vypráví příběh. A díky tomu to bylo příjemné a lehké čtení, protože se autorka nesnažila do textu vnášet nic, čím by text "zkrášlila" a chtěla ho tím posunout na nějakou vyšší úroveň. Pořád jde o knihu zacílenou na mladší čtenáře, proto by ani nebylo vhodné, aby kniha byla psaná nějakým těžším stylem. Českému překladu také nelze nic vytknout, nenarazila jsem na žádné chyby, nebo nesmyslné věty. 

Celkově se toho v knize moc nestalo. Ale přesto to bylo příjemné čtení a pořád je to první díl série, proto doufám - a podle konce soudím - že druhý díl by mohl být výrazně akčnější a zajímavější. Druhý díl pod názvem Nebe v plamenech je v nakladatelství Baronet plánován na listopad 2013.

○obálka goodreads.com

○za poskytnutí e-booku k recenzi děkuji Palmknihy, zde si také můžete knihu v elektronické podobě zakoupit

○recenze bude také zveřejněna na blogu Palmknih

Květen, za kamna vlezem?

..aneb o tom, jakým byl můj květen.

Vím, že takhle známé české rčení nezní, ale když se kouknu z okna, tak by se to hodilo. Ale ne, dost, nebudu si stěžovat na počasí, protože to stejně nemá cenu. Raději se pojďme podívat na můj (upršený!!) květen. Nejdřív to vezmeme trochu skrz povídání a pak vám samozřejmě ukážu fotku toho, co mám za tento měsíc nového ve své knihovně.

Za celý květen jsem přečetla celkem osm knih, z toho pouze tři jsou YA. Celý měsíc a možná ještě delší dobu si uvědomuji, že mě YA knihy baví méně a méně. Možná to chce prostě jenom oddech od všech šestnáctiletých hrdinek, které obětují samy sebe, aby zachránily celý svět! Čím dám více čtu a čím dál více mě baví krimi, thrillery a detektivky. Dokonce pokukuji i po své poličce s klasiky a povinnou četbou. Co to se mnou je? Asi dospívám, haha. Nehodlám ale YA knihy přestat číst, už jen z toho důvodu, že jich mám doma velké množství nakoupených, ale tak proto, že vyjde spousta knih, na které jsem opravdu, opravdu zvědavá! Asi to chce vážně oddech a proložit to nějakým jiným čtením. No, každopádně, co že jsem tento měsíc přečetla?

Jako první to byla kniha Ostré předměty z edice Světový bestseller, kniha mě do jisté míry zklamala, ale také neskutečně překvapila. Divná kombinace, já vím, ale nemůžu si pomoct! Naprosto bezvadná, napínavá kniha byla Nikdy nevíš, fuj, děsivý thriller, úžasné. Knihu More Weird Things Customers Say in Bookshops jsem si docela užila, byla to docela sranda, ale spíš jsem kroutila hlavou nad tím, jak jsou někteří lidi vážně pitomí a co dokážou vypustit z pusy. Smrt je mým řemeslem, to je prostě.. nemám k té knize další slova, ta co jsou v článku byla nejspíš úplným maximem. Ostrov Antrax, detektivka, které mi bohužel opravdu nesedla, přestože téma bylo opravdu zajímavé. A také se u této mojí recenze na knihu ukazuje, že to známé "i špatná recenze je reklama", asi tak úplně neplatí. Skrytá je první díl andělské trilogie, která začne vycházet už za pár dnů! První díl bylo průměrné čtení, ale od dalších dílů určitě čekám víc! Prozření Mary Dyerové, ne, tohle jsem od téhle knihy teda nečekala.. čekala jsem jen přeslazenou lovestory .. tu jsem sice dostala.. ale k tomu i pořádnou dávku paranormálna! Ještě pořád jsem nebyla schopná napsat recenzi, ale bude publikována na webu Vaše Literatura. A je to jenom pár chvil, co jsem dočetla anglickou knihu Clean o drogově závislých teeganerech s nejrůznějšími problémy.. docela.. můžu říct příjemné čtení. Žádný masakr jako třeba My děti ze stanice ZOO.

A co že mám nového za tento měsíc?

Všechny tři knihy od Olsena jsem koupila za 160Kč každou! No nekup to! Zabijáci, Žena v kleci a Vzkaz v láhvi. Dravec je kniha od slovenského autora, ano, přeložená do češtiny. Myslím, že by mohlo jít o dobrý thriller, ale jména jako Miloš a Boris mě ničí už po 17-ti stranách. Kniha je na recenzi od Martinusu.  Ostrov Antrax je kniha na recenzi od nakladatelství Kniha Zlín. Triptych, první díl v sérii o mladém detektivu Willu Trentovi, která je velmi populární mi přišli společně se třemi knihami od Olsena. Prozření Mary Dyerové bylo na recenzi od portálu Vaše Literatura. Taťána a Alexandr. No, jasně. Ne, nebudu to číst! A nakonec Finské pouto, taktéž na recenzi od Vaše Literatura - už bych se do ní také měla pustit. Na fotce chybí Ostré předměty. 

No, co jinak? Měla jsem poslední dva týdny praxi, chtěla jsem se učit, napsat dvě seminárky.. a ano, hádáte správně, udělala jsem naprosté... nic. Takže všechno budu dohánět o víkendu. Už se vážně těším. Yaay!

Co váš květen?

O tom, jak se změnilo moje hodnocení

Když jsem byla mladší (menší?), i když by asi bylo na místě říkat: když jsem ještě neměla knižní blog, je sice samozřejmostí, že jsem pořád hodně četla. Ale knihu jsem dočetla, občas mi nad ní poplakala, povzdechla si, jak je super, nebo zanadávala jaká nehorázná ptákovina to byla a život šel dál. Ale téměř každou knihu jsem šíleně žrala a myslela si, jak šíleně není originální a jaké mám štěstí, že jsem na něco takového narazila.

Ale s blogem se mé čtecí návyky změnily. Po dočtení každé knihy nad daným příběhem přemýšlím určitě delší dobu. Čím to je? Možná tím, že na knihy musím napsat smysluplné recenze a nemůžu jenom nadšeně vykřikovat, jak je kniha dokonalá, nebo ji naopak hanit bez naprosto žádného rozumného důvodu. Když jsem ale před více jak dvěma roky začala o knihách blogovat, všude se na mě vyvalilo kvantum úžasných, dobrých i těch horších knih. Jelikož jsem do té doby četla knihy jako Tajná sedma, Správná pětka, Lenku Lanczovou a asi trilionkrát dokola Twilight ságu, byla jsem z každé knihy opravdu nadšená a nebyl pro mě problém každé knize bez přemýšlení naložit hodnocení s plným počtem bodů. Každá kniha byla prostě naprosto dokonalá, protože jsem sice měla větší rozhled než dřív, ale pořád jsem se čtením tolik populárních YA knih začínala a všechny pro mě byly jako největší zázrak na světě.

Není divu, vždyť jsou i díly Školy noci, které ode mě dostaly i 4 hvězdičky a na každém kroku jsem je vychvalovala jako tu nejlepší sérii, co jsem kdy četla. Vím, že tato série má spoustu fanoušků, a neříkám že je ta série tak hrozná, že by ji nikdo neměl číst, i mně se líbila. Ale s postupem času, jak jsem objevovala ještě více a více knih a psala víc a víc recenzí, došlo mi, že ta Škola noci přeci jenom takový zázrak není. Nikdy bych ale nesnížila své hodnocení, protože v době, kdy jsem knihy přečetla, asi se mi z nějakého důvodu líbily natolik, abych jim ty 4 hvězdičky dala - i když dneska už bylo to bylo z mého pohledu naprosto nemyslitelné.

Koukneme se na nějaké statistiky z internetového nebe pro knižní nadšence a závisláky, mrkneme se na GoodReads. V roce 2011 jsem podle GoodReads (GR) přečetla 79 knih, nutno podotknout, že to není celý rok, ale od března 2011.

Za rok 2011 pouze jedna jediná kniha dostala nejhorší ocenění - 1 hvězdičku. A to byla kniha, která byla opravdu tak děsná, že jsem ji ani nedočetla. Pokud by vás náhodou zajímalo o jakou knihu šlo, je to Becoming Edward. Ano, Edward... aneb kniha o tom, co se bude dít, když fanouškovská posedlost zajde příliš daleko. O stupeň lepší hodnocení dostaly právě dvě knihy. Ještě o krůček výš = 3 hvězdičky, bylo 11 knih. Docela velké množství a tím je 34 knih, které dostaly velmi dobré hodnocení 4 hvězdiček. A snad skoro neskutečné množství 31 knih!!, které získaly plné, 5-ti hvězdičkové hodnocení. A jaké jsou mezi nimi skvosty? Popravdě, takové Zlodějce knih, nebo třeba Blood Red Road, nebo Černobílému světu, bych těch 5 dala znovu! Ale teď, když bych to vzala zpětně, první dva díly Mediátora by si plný počet už asi nezasloužily, ještě štěstí, že jejich čas přišel už před dvěma roky.

Rok 2012? Za minulý rok mám na kontě celkem 101 knih. Taková kniha Padesát odstínů šedi, pro jistotu zůstala bez hodnocení. Nejnižší počet bodů si zasloužila klasika Petr a Lucie. Tento rok už bylo dokonce i více knih ve dvou-hvězdičkovém oddělení a to přesně 10. Pro příklad Prokletý ostrov, nebo Malá ručka. 26 knih si vysloužilo tří hvězdičkové zařazení. Je to ale také například Divergence i její pokračování, které si od drtivé většiny čtenářů vysloužily plný počet. 31 knih dostala nálepku 4 hvězdičky. Namátkou je to například Milion sluncí, nebo třeba Hra o trůny. Největší počet knih ale stále dominuje v té nejvyšší - 5-ti hvězdičkové kategorii. Je to celkem neuvěřitelných 32 knih! Dokonce ještě o jedno číslo víc, než v roce 2011. Pořád je to ale určitě zlepšení, protože mám také o více než 20 knih více. Teď by si ode mě ale například kniha Jane plný počet určitě nezasloužila, ale co. Stalo se.

K dnešnímu dni - 28. 5. 2013 - mám prozatím přečteno 33 knih, z toho tři neustále zůstávají bez hodnocení. Nejhorší, jednohvězdičkové ocenění prozatím nemá ani jedna kniha. Dvě hvězdičky si bohužel zasloužily dvě knihy. Ostrov Antrax a Zasvěcená. 7 knih je uloženo pod třemi hvězdičkami. 15 knih z celkového počtu si zasloužily krásné 4 hvězdy. A nejvyšší hodnocení? To dostalo pouze šest knih z celkového počtu 33 knih.

Co z tohoto tedy plyne? Je možné, že jsem v hodnocení knih čím dál přísnější? Jsem si jistá, že ano. Spousta knih, které jsem letos četla, a které dostaly 4 hvězdy, by si v roce loňském bez váhání přivlastnily hodnocení to nejvyšší. Čím víc ale čtu, čtu knihy podobné, tím jsou moje nároky vyšší a vyšší. A to se v hodnocení jistě odráží. Spousta knih mě dokáže naprosto zbavit slov, ale přesto nejvyšší hodnocení nedostaly, jmenovitě například Prozření Mary Dyerové, nebo bezvadná kniha BZRK. K dnešnímu dni je také mé průměrné hodnocení na GR 3,90 / 5. Byly ale doby, kdy přesahovalo hodně přes 4,00.

Nechci tímto celým článkem říct, že lidé, co na potkání rozhazují 5 hvězdiček dělají něco špatně. To opradu ne, také jsem to dělala. Ale už je mi jasné, že s přibývajícími knihami by to tak prostě nešlo. A hodlám tedy hodnocení z minulých let měnit? Absolutně a v žádném případě NE.

Prohlídka knihovny (část třetí)

Tyto knihovničkové články mě opravdu baví. Věřím tomu, že vás okukovat cizí knížky také baví, protože MĚ, to baví rozhodně! Dnes je tu třetí část, už předposlední. Tak doufám, že si ji řádně užijete. Je vám myslím naprosto jasné, že kvalita fotek je pořád na naprosto nulové, ne-li minusové úrovni. Dnes to budou knihy z filmové edice nakladatelství Academia, Ikar, BBart, Beta-Dobrovský, Víkend, Albatros, Motto, Fortuna Libri, Leonardo a Rybka Publishers. Nemusíte se děsit, že je těch nakladatelství tolik, u drtivé většiny z nich to ke každému budou tak dvě, tři knihy...

Prohlídka knihovny (část první)
Prohlídka knihovny (část druhá)

V prvním článku dominovaly knihy z nakladatelství Knižní Klub. Tentokrát to bude nakladatelství Ikar a BBart, i když aby se dotáhly na KK.. to bude potřeba ještě spousta knih. Tak tedy, směle do toho.

Kniha Jak začíná láska od Meg Cabot psaná formou emailů je naprosto úžasné, oddechové a nenáročné čtení. Jako dneska si pamatuji, jak jsem při čtení smíchy prskala na stěnu. Proč jsem si, do pekla, ještě nepořídila druhý díl?! Bichlička vedle je Potopa od Stephena Baxtera. Psala jsem o ni ve shrnutí měsíce dubna, že vlastně ani nevím o čem je, ale anotace i skvělá obálka slibují apo a post-apo příběh z Londýna! Tak doufám, že to bude vážně pecka! Dean Koontz a jeho Bratr Thomas, což je asi.. druhá, možná dokonce třetí kniha v sérii, v sérii, ve které mám samozřejmě jen tuto jednu knihu. Kdysi dávno jsem si ji koupila v Levných knihách, ale dosud jsem neměla čas se k ní dostat. Jenom doufám, že nebudu potřebovat předchozí díly série. Gossip girl manga. Jediná manga, kterou jsem četla. Naprosto tomu nerozumím, nikdy mě to nelákalo a ani další tyto.... číst nehodlám.. ale obrázky to má fakt pěkný. Kathy Reichs a její Virus a omnibus tří dílů Temperance Brennanové, ano hádáte správně, nečetla jsem ještě ani jednu knížku od Reichsové. 

První díl série Luxus od Anny Godbersen, kdy by podle obálky mělo jít o Gossip Girl 19. století. Nádherná obálka, fakt opravdu přenádherná, ale vnitřek knihy? Ehm, nevím. Roztomilé malé lhářky, první díl série, která má zase asi trilion dílů. Sara Shepard vytvořila určitě dobrou sérii, ale nemohu moc posuzovat, protože jsem četla zatím jenom první díl. Ale stejnojmenný seriál, který byl na motivy knih natočen naprosto zbožňuju! Jezdci časem a druhý díl Jezdci časem: Predátoři, opravdu skvělá série o cestování časem, kterou se naše milé nakl. BBart rozhodlo přestat vydávat kvůlu nízké prodejnosti. Kvůli nízké prodejnosti?! WTF?! Já si klidně koupím několik knih od každého dílu, jen abych si mohla v překladu přečíst trojku, protože po konci dvojky lituju každého čtenáře, který nedostane okamžitě další díl! Ještě štěstí, že máme naše hodně sousedy Slováky, kteří u nakl. Slovart sérii taktéž vydávají a doufám, že tam se třetího dílu dočkám. Andělé noci, série, kterou nakl. BBart opět přestalo vydávat a proto se mi do čtení prvního dílu opět moc nechce, ale hlavní hrdinka Dru (?) je přirovnávaná k Rose z VA!! Vzpomínáš si? od slavné a oblíbené autorky románů pro ženy Sophie Kinselly. Knihu jsem nečetla, ale četla jsem od ní skvělou knihu Dokážete udržet tajemství? bože, to byl velký nápor na moje břišní svalstvo! Dále dvě knihy od Cecelie Ahern, která píše stejný žánr jako již zmiňovaná Sophie Kinsella. Jmenovitě to jsou Vzpomínky na zítřek a zfilmovaná kniha PS: Miluji Tě. Prohnaný a Proklatý jsou první dva díly série o Železném druidovi, která je prý naprostá pecka!! Ach, můj milovaný Stephen King a jeho Prokletí Salemu. Mám ji doma, ale ještě jsem se k ní taktéž nedostala. Následují tři knihy od Katherine Applegate, které popravdě ani nevím, jak se jmenují.. jde o nějaké dívčí romány, které mě asi nikdy nikdo nedonutí číst.

Vůně deště a Zlodějka snů od Lenky Lanczové. Vůni deště jsem jeden čas četla pořád a pořád dokola. Díky bohu, že jsem z toho vyrostla. Přežil jsem peklo Bergen-Belsen, je svědectví člověka, který přežil koncentrační tábor. Neskutečně mě tohle téma zajímá. Jméno hvězdy od Maureen Jonhson, Jack Rozparovač? Oh, jsem zvědavá! Kouřová clona od Sandry Brown. Popravdě? Nevím, proč jsem si tuhle knihu kupovala ale kdysi byla za naprosto úžasnou cenu.. bože, potřebuju pomoc! Jane, moderní Jana Eyrová, z knihy jsem byla naprosto nadšená! Těším se na další knihu od autorky Katherine, moderní Větrná hůrka, kterou miluju. Bez dcerky neodejdu, knihu jsem nečetla, ale mám moc ráda film, tak jsem zvědavá na porovnání. Jak mi Jane Austenová zničila život, velmi dobrá oddechovka, ze které jsem při čtení byla také opravdu nadšená a nemohla se dočkat dalšího dílu.. ehm (naštěstí?) moje nadšení opadlo. Jestli zůstanu, jistě dobře znáte. Spousta lidí je z ní naprosto mimo.. ale jo, líbila se mi, ale četla jsem lepší. Marley a já, ale ne, jen se na tu knížku podívám, chce se mi brečet. Imámova dcera.. na tento kousek jsem opravdu zvědavá.. jak to funguje v muslimské komunitě. Noční cirkus, na knihu jsem se šíleně těšila, ale opět ještě nenašel ten správný čas.. Sestra je psychologický román, který jsem začala číst loni v létě, ale strašně jsem se nemohla začíst a knihu jsem nedočetla. Teď mám ale z tohoto žánru načteno víc, tak jí dám určitě další šanci. Dvě knihy od Nicholase Sparkse Noci v Rodanthe a Talisman, od autora jsem četla pouze Poslední píseň a to bylo teda něco! I film miluju! A nakonec Vlčí slib ve slovenštině! To bude příprava na třetí Jezdce časem!

Další dvě knihy na téma 2. sv. v. Svědkové z továrny na smrt a V pekle plynových komor - tohle je vážení.. asi nejdrsnější kniha, a že jsem jich četla. Paranormálové a Křídla z nakl. Fortuna Libri. A první díl Zaklínače, kterého jsem nečetla.. už je taky na čase. 

Čarodějka a čaroděj. Šestý díl Harryho Pottera, to je neskutečná ostuda. Jako velký, VELKÝ fanoušek mám jenom jednoho Harryho.... a 6. (?) díl Darrena Shana, kterého jsem vyhrála u naší milé Vendey!

Zpověď Arnošta Lustiga.. naprosto. Ne, k téhle knize nemám slov. Pokud vás ale téma 2. sv. v. zajímá, Zpověď si určitě přečtěte. Dva krůčky po mokrém písku, je neskutečně dojemná kniha.. aneb jaké to může být, když matka musí pohřbít své dítě. Zlodějka příběhů od české autorky Michaely Klevisové. A.. pozor! Další Stephen King! To, Temná půle, Blaze a kompletní Temná věž. Chtěla bych mít jednou od Kinga knihy všechny.. to mám ještě co dělat, ale jeho knihy jsou vážně až neskutečně drahé, nezdá se vám?

A jako poslední knihy z edice filmové řady z nakladatelství Academia. Nemá snad ani cenu říkat něco ne každé knize zvlášť, když jsem četla pouze Spalovače mrtvol, které jsem nebyla schopná dočíst a Člověk bez osudu - whoa! Tak tedy alespoň jmenovitě. Bídníci I. + II., Chrám matky boží v Paříži, Jarmark marnosti, Milenec lady Chatterleyové, Vzpomínky na Afriku, Hrbáč, Oliver Twist, Obchod na Korze, Hamlet, Pohrdání, Římanka, Hořký měsíc, Markéta Lazarová, Kytice - no jistě, Kytici jsem samozřejmě četla, úžasná sbírka. Alenka v říši divů, Mefisto, Člověk bez osudu, Kupec benátský a nahoře Sedm let v Tibetu a Spalovač mrtvol.

Uf, pokud jste opravdu, poctivě dočetli až sem, tak vám děkuji a můžete se těšit na ještě jeden článek o mé knihovně.

Nikdy nevíš | Chevy Stevens | Poznej nepřítele, poznej sebe

Název: Nikdy nevíš
Originální název: Never Knowing
Autor: Chevy Stevens
Série: ------
Nakladatelství: Knižní Klub (2012)
Překlad: Edda Němcová

Saře Gallagherové je třiatřicet let. Žije se svou šestiletou dcerkou Ally a snoubencem Evanem v malém městě v Britské Kolumbii. Evan velmi často není doma, protože odjíždí na loveckou chatu, kterou pronajímá, Sara restauruje starý nábytek a Ally je prostě zlatíčko, kterou její máma nadevše miluje. Sara od malička ví, že je adoptovaná, teď by ale kvůli rodinné anamnéze ráda poznala své biologické rodiče. Sara svou biologickou matku najde a od ní se dozví, že Sara se nenarodila zrovna z láskyplného vztahu. Její biologická matka je jedinou obětí tzv. "táborového vraha". Byla znásilněna a málem zemřela. Je tedy velmi pravděpodobné, že Saře v krvi koluje krev vraha, který zabil spoustu lidí. Saře a její rodině se tak od základu změní celý život. Ví Táborový vrah, že má dceru? Že jeho oběť přežila? Když se začnou ozývat novináři a vtipálci, kteří se představují jako její otec, začíná utrpení. Jednou se ale ozve muž, který zní opravdu důvěryhodně..

Chevy Stevens vlastním jménem René Unischewski, vyrůstala na ranči Vancouver Island u jihozápadního pobřeží kanadské provincie Britská Kolumbie. Než začala psát, prodávala, stejně jako hlavní hrdinka její prvotiny Stále nezvěstná, nemovitosti. V roce 2011 vyšla v českém překladu její již zmiňovaná prvotina, která se se svou velmi drsnou zápletkou stala velmi populární, již vyšla ve více než dvaceti zemích. Stevensová za svou první knihu dostala ocenění The International Thriller Writers Awards 2011.

Příběh je vyprávěn z pohledu Sary, která vlastně všechno, co se v jejím životě děje vypráví své psycholožce, takže je kniha napsána formou sezení u Sařiny lékařky. Proto se dočkáte psychologických výkyvů, myšlenkových pochodů ale nejen to, čeká vás i akce jako z akčního filmu!

Ukázka: 

Začalo to jedním článkem na internetu zhruba před šesti týdny, ke konci prosince. Tu neděli jsem vstala nemožně brzy – když máte šestileté dítě, tak nepotřebujete kohouta, a zatímco jsem rychle hltala svoje první kafe, odpovídala jsem na e-maily. Objednávky na restaurování nábytku teď dostávám z celého ostrova. To ráno jsem se pokoušela vypátrat psací stůl z dvacátých let, když jsem se zrovna nesmála Ally. Měla se dole dívat na kreslené filmy, ale slyšela jsem ji, jak hubuje Losíka, našeho strakatého francouzského buldočka za to, že jí pocuchal jejího vycpaného králíka. Není potřeba říkat, že Los je vytrvalý. Nic před ním není v bezpečí.Potom se mi nějak podařilo zavřít reklamu na viagru, co na mě vyskočila, jenže jsem přitom náhodně klepla na další link a zjistila jsem, že koukám na titulek: Adopce: Druhá strana příběhu. Projížděla jsem dopisy, co lidi poslali jako reakci na článek z Globe and Mail, pročítala příběhy rodičů, kteří se léta pokoušejí najít svoje vlastní děti, i příběhy rodičů, kteří nechtějí, aby je někdo našel. O adoptovaných dětech vyrůstajících s pocitem, že nikam nepatří. Tragické vyprávění o dveřích zabouchnutých před nosem. Radostné příběhy matek a dcer, bratrů a sester, kteří se našli a žijí od té doby šťastně.V hlavě mi začalo hučet. Co kdybych našla svou matku? Navázalo by se mezi námi hned spojení? Co kdyby se mnou nechtěla mít nic společného? Co kdybych zjistila, že je mrtvá? Co jestli mám sourozence, kteří o mně nemají tušení? (Nikdy nevíš, Chevy Stevens, str 8-9, Knižní Klub 2012, překlad - Edda Němcová)

Anotace, recenze a hodnocení ostatních čtenářů slibují velmi napínavý příběh, který vás nepustí, dokud nedočtete poslední stranu. Kniha má přes 420 stran, ty ale ubíhají, ani nevíte jak. Začetla jsem se hned od první strany a opravdu jsem knihu z rukou nepustila, dokud jsem nebyla na konci. Velmi vydařený psychologický thriller, který psychiku hlavní postavy Sary popsal opravdu dokonale. Jakoby snad ani jedna strana v knize nebyla navíc. Čtenář sleduje vývoj psychiky hlavních postav, které ve velmi zajímavém románu dostávají opravdu zabrat. Napětí se stupňuje a graduje s každou stranou, držíte palce postavám, které opravdu dostávají zabrat. Všechno se zdálo naprosto uvěřitelné, reálné a prostě pravdivé. Jaké štěstí, že je to fiktivní příběh...

Hlavní postava Sary Gallagherové je velmi sympatická. Je adoptované dítě, ale její adoptivní rodiče mají ještě dvě vlastní dcery. Její adoptivní otec s adopcí nikdy nesouhlasil. Proto Sara cítí, jak je vedle svých sester podceňována. Jako malé děvče se vždy snažila svému otci zavděčit, aby konečně poznal, že nebyla chyba si malou Saru osvojit. Teď je ale Sara dospělá, se svou dcerou má bezvadný vztah a prokazuje jí lásku všemi možnými způsoby. Chystá svatbu se svým snoubencem Evanem, se kterým má taktéž naprosto úžasný, až pohádkový vztah. Všechno ale naruší Sařin biologický otec. Sara z něj má zprvu strach, kdo by neměl, když by zjistil, že jeho otec je vrah, který už spoustu let uniká spravedlnosti. Ale jako by mi nakonec bylo Táborového vraha líto, nechtěl přece nic, než poznat svou dceru a vnučku, ale.. pořád je vrah.

Nikdy nevíš je velmi poutavá kniha, která opravdu dokáže udržet čtenáře dlouho vzhůru. Ačkoli nejde o žádný horor v tom pravém slova smyslu, kniha je přesto velmi děsivá, samotným příběhem i neskutečnou atmosférou. Vžít se do postav je tak jednoduché! Pokud hledáte napínavou knihu s dobře vykreslenými postavami a s promyšleným příběhem, Nikdy nevíš by určitě mohlo být tou správnou volbou

Skrytá | Marianne Curley | Její život se brzy od základu změní

Název: Skrytá
Autor: Marianne Curley
Originální název: Hidden
Série: Avena (#1)
Nakladatelství: Jota (2013)
Překlad: Naďa Funioková

kniha vyjde 5. června 2013!

Ebony Hawkinsová už od malička věděla, že je jiná, než ostatní. Je jedináček, dlouho se učila doma, nikdy neopustila rodné údolí, ano, a má fialové oči, neuvěřitelnou sílu a je vážně hodně, hodně rychlá. Přesto, že Ebony tohle všechno ví, dosud se jí dařilo zapadat a nijak zvlášť nevynikat. Teď to ale vypadá, že se Ebony něco děje a jak to tak vypadá, dopad na její život to bude mít nevídaný. Nepotrvá to dlouho a Ebony se dozví, že je anděl. Jako malý andělíček byla unesená svým rodičům a dána do náhradní rodiny na Zemi. Její život se změní od základů.

Marianne Curley není pro českého čtenáře neznámý pojem. Narodila se jako nejmladší ze čtyř dětí v Austrálii. Už od dětství milovala knihy, jejím přečteným románem byl Oliver Twist, po přečtení bylo jasné, že knihy se stanou součástí jejího života. Marianne se stala učitelkou administrativních prací, zapsala se do dálkového kurzu psaní a účastnila se spisovatelských soutěží. V této době už dávno byla matkou. Její první kniha, Stará magie, byla přeložena do více než deseti jazyků, po vydání první knihy Marianne začala studovat mytologii starého Řecka, Říma a rané Mezopotámie. Díky tomuto studiu vznikla úspěšná a slavní trilogie Strážci času (nakl. Jota). Za svou tvorbu získala spoustu ocenění, zejména v žánru literatury pro mládež. Na začátku roku 2004 byla u Marianne diagnostikováno zhoubné onemocnění kostní dřeně, kdy musela podstoupit transplantaci. Operace a léčba dopadla dobře a Marianne žije s manželem a se třemi dětmi v Novém Jižním Walesu.

Po předchozích zkušenostech jsem měla z další andělské série trochu obavy. Těžko říct, zda mé obavy byly oprávněné, nebo ne. Přeci jenom se jedná o první díl série, a věřím tomu, že autorka nám má ještě hodně co říct, ale..¨

..nemůžu říct, že by kniha byla špatně napsaná. Napsaná je dobře, lehce a svižně. Horší je to však se samotným příběhem. Uvítala bych lepší zápletku, která čtenáře dokáže udržet vzhůru dlouho do noci. Žádná zápletka, ze které by se ani autorka nemohla vymotat se nekoná a žádné velké odhalení na čtenáře také nečeká. Autorka se ale přesto snaží do knihy vnést náznak tajemství, které mají samotné postavy vyřešit až na samotném konci. I přes veškeré mlžení a zdánlivou tupost postav, nemá čtenář problém vše odhalit téměř na počátku knihy.

Kniha je vyprávěná víceméně střídavě z pohledu andělské dívky Ebony a z pohledu kluka Jordana. Ebony je šestnáct let a není jako hrdinka ze spousty knih, kdy při první zmínce o tom, že by mohla být naprosto výjimečná a že by ani nemusela být člověk začne skákat nadšením a všemu okamžitě uvěří, ne. Ale no tak, andělé přece neexistují! Ebony dlouho - na poměry ostatních knižních hrdinek - odolává, než podlehne pravdě. To je ale asi tak všechno, co je na postavě Ebony Hawkinsové zajímavé. Nakonec se z ní stane typická hrdinka, která by nejraději zachránila celý svět výměnou za svoje štěstí a svůj život. Jordan jako by snad byl do příběhu dodán jen proto, aby vyplnil nějaké místo, já budu jenom doufat, že v dalších dílech dostane více prostoru a nebude schovaný ve stínu úžasného Nathaneala, protože věřím, že i jeho osudy by mohly být opravdu zajímavé.

Že já se snad v žádné andělské knize nedočkám pořádného popisu andělského světa, jejich života, schopností a jednoduše všeho, co mě zajímá! Několik věcí sice uvedeno bylo, ale já chci víc!

Jde vlastně o průměrnou knihu. Žádné extrémní napětí, lehké, příjemné čtení. Prostě klasická oddechovka s trochou nadpřirozena a paranormálna. Boj dobra se zlem. Láska. Přátelství. Oběti. Naděje. Pořád ale věřím tomu, že autorka má v rukávu schované ještě pořádné pecky, ale to si budeme muset počkat na další díly, na které jsem po právu docela zvědavá těším se!

○za poskytnutí e-booku k recenzi děkuji nakladatelství Jota. 
○zdroj obálky nakladatelství Jota